Jiří Grygar: Básník Neruda astronomem

Fyzikální ústav AV ČR pořádal Dny otevřených dveří a Jiří Grygar, nejznámější popularizátor astronomických objevů v Česku, přednesl v rámci akce přednášku Osmá múza astronomie.

Zajímám se o astronomické objevy už od svého mládí. V osmdesátých létech minulého století běžel na obrazovkách Československé televize pořad Okna vesmíru dokořán, který se točil ve Slovenské televizi. Ačkoliv byl Jiří Grygar na komunistickém indexu „nežádoucích osob“ a v Praze by ho do studia nepustili ani omylem, na Slovensku dostal příležitost s tím, že „Čechúni nám nebudou zakazovat koho si do televize pozveme“. To mi Jiří Grygar napsal poté, co jsem ho požádal o slidy k jeho přednášce. Navíc to byla „neškodná“ astronomie, kde o politiku fakt nešlo.

Grygar ve své přednášce nejprve vysvětlil ne zcela obecně známý fakt, že astronomie měla v minulosti svou múzu Úranii. Staří Řekové považovali umělecké výkony básníků, tanečníků a hudebníků za dílo božské inspirace. Celkem existovalo devět múz od epického básnictví až po hymnický a sborový zpěv a Úrania („nebeská“) byla osmou múzou astronomie a jejím atributem byl globus. Astronomii tedy Řekové považovali za umění svého druhu.

Grygar se ve své přednášce nejprve věnoval význačným  astronomům, Johannesi Keplerovi a Tychonu Brahemu, kteří po jistou dobu pracovali na dvoře císaře Rudolfa II.  V té době byla Praha podle Grygara na špičce světové astronomie oné doby.

Pak se zaměřil na dílo básníka Jana Nerudy, konkrétně jeho sbírku Písně kosmické. Ukázal, že Neruda se intenzivně zajímal o astronomické poznatky své doby. Neruda se přátelil s Josefem Václavem Fričem, který se v roce 1848 zúčastnil protihabsburského povstání na barikádách. Byl zatčen, vězněn a po propuštění byl donucen k emigraci. Synové Friče se mimo jiné velmi zajímali o astronomii a Josef Jan Frič byl zakladatelem hvězdárny v Ondřejově, kterou v roce 1928 daroval Československu. Neruda tak měl přístup k aktuálním objevům astronomie druhé poloviny 19. století a svou lásku k astronomii vtělil právě do sbírky Písně kosmické.

Grygar pak na ukázkách z některých písní kosmických ukázal na překvapivé skutečnosti. V několika písních totiž Neruda doslova „trefil hřebíček na hlavičku“ a „předpověděl“ budoucí objevy, které v době vzniku básnické sbírky rozhodně nebyly známy. Jako příklad uvedu 22. píseň, v níž starý žabák poučuje ostatní žáby o vesmíru.

Starý žabák tak podle Nerudy tvrdí například toto:

O hvězdách potom podotknul, po nebi, co jich všude,

skoro že samá slunce jsou,

zelené, modré, rudé.

Vezmem-li pak pod spektroskop paprslek jejich světla,

Že v něm naleznem kovy tyž, z nichž se i Země spletla.

K tomuto úryvku Grygar dodává: První spektrální katalog hvězd zveřejnila Harvardova hvězdárna až v r. 1918. Podobnost chemického složení Slunce a planet se zjistila až těsně po skončení II. světové války. Současná astrofyzika používá termín kovy od r. 1957 pro všechny prvky Mendělejevovy tabulky s výjimkou vodíku a hélia, které vznikly brzy po Velkém třesku, kdežto o výrobu dalších prvků se zasloužily hvězdy a výbuchy supernov, resp. splývání neutronových hvězd.

Takových příkladů „jasnozřivosti“ nalezneme v Nerudově sbírce velmi mnoho.

Neruda tedy nejen že znal astronomii své doby, ale prostřednictvím Písní kosmických dal za pravdu starým Řekům, kteří astronomii zařadili mezi umění, a práci astronomů za dílo božské inspirace. Básník Neruda tak byl onou božskou inspirací osvícen.

Zveřejněno se souhlasem Jiřího Grygara