HlídacíPes se zlobí na Orbána a Babiše

Viktor Orbán inzeruje v řadě států EU svou vizi Evropské unie. Kritizuje směřování EU k superstátu a vysloužil si za to kritiku na HlídacíPes.

HlídacíPes píše: Celostránkový inzerát má titulek „O budoucnosti Evropské unie. Návrhy Maďarska“ a obsahuje sedm bodů, mezi nimi kritiku evropského „superstátu“ či evropského „impéria“. Podle Orbána bude „příští desetiletí érou nebezpečných výzev“, jako je masová migrace či pandemie. Obyvatele Evropy je podle maďarského premiéra potřeba chránit a demokracii na kontinentu obnovit.

Co se Česka a Slovenska týče, HlídacíPes si všímá toho, že Orbánovy inzeráty vycházejí v médiích, která patří do holdingu Agrofert, tj. jsou „Babišovy“. To má být zřejmě „přitěžující okolnost“.

O čem Viktor Orbán píše? Níže je plné znění jeho inzerátu:

O budoucnosti Evropské unie

Návrhy Maďarska

1. V Bruselu se buduje superstát, k němuž nikdo nedal mandát. Říkáme ne evropskému impériu.
2. Integrace je prostředkem, nikoliv cílem samotným. Cíl vytváření „stále užšího svazku mezi národy Evropy“ by měl být ze základních smluv Evropské unie vypuštěn.
3. Rozhodnutí by měli přijímat volení čelní představitelé, nikoliv mezinárodní nevládní organizace. Říkáme ne outsourcingu právního státu.
4. Síla evropské integrace spočívá ve společném hospodářském úspěchu. Pokud nedokážeme být úspěšnější společně než jednotlivě, je s Evropskou unií konec.
5. Příští desetiletí bude érou nebezpečných výzev: masové migrace a pandemií. Musíme chránit obyvatele Evropy.
6. Musíme obnovit demokracii v Evropě. Ukázalo se, že Evropský parlament je slepou uličkou: zastupuje pouze své ideologické a institucionální zájmy. Je třeba posílit úlohu národních parlamentů.
7. Srbsko musí být přijato za člena Evropské unie.

Viktor Orbán

Je příznačné, že HlídacíPes s textem nepolemizuje, pouze ho zesměšňuje. Proto se zaměřme na jednotlivé body Orbánova inzerátu detailněji.

Evropské impérium – Orbánova kritika budování evropského impéria má dle mého názoru oprávnění přinejmenším v tom, jak současná politika „implementace“ evropských norem národními parlamenty funguje. Podle Václava Klause juniora se v českém parlamentu asi 60% času věnuje implementaci evropských norem. Funguje to dokonce i tak, že si lze na „evropské úrovni“ prosadit nařízení zpřísňující podmínky střetu zájmů a tímto pak operovat na národní úrovni – přesně tak to proběhlo v případě střetu zájmů Andreje Babiše. Není důležité, že Babiš splnil podmínky českého zákona „Lex Babiš“, ale že neplní evropské nařízení.

Integrace – Orbán požaduje vypuštění požadavku na stále užší integraci národů Evropy ze základních smluv EU. Občas to zaznívá i od našich politiků, kteří kritizují současný stav EU a požadují „návrat před Lisabon“, tj. revizi lisabonské smlouvy. Ta byla původně koncipována jako Smlouva o Ústavě pro Evropu, ale ta byla odmítnuta referendy v Holandsku a Francii v roce 2005. Připomeňme si, že Česko vstoupilo do EU 1. května 2004. V té době u nás převažovala jasná podpora našemu vstupu do EU, která byla potvrzena i referendem o vstupu do EU. Nyní naopak převažuje v Česku vůči EU skepse a jsme na chvostu podpory EU mezi státy.

Rozhodování – Tady střílí Orbán poněkud vedle. Hlavní slovo ještě stále má Evropská rada. Jejími členy jsou hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí EU; jejího zasedání se navíc účastní předseda Evropské komise. Je pravdou, že Evropský parlament tlačí na Evropskou radu v otázkách, kde má pouze právně nezávazná stanoviska. Projevilo se v případě hlasování o střetu zájmů Andreje Babiše, kdy zástupci Evropského parlamentu vyzvali Evropskou radu, aby se střetem zájmů Babiše zabývala. Zatímco na úrovni Evropské rady se stále ještě ctí zásada souhlasu všech států EU, u ministerských rad již bylo několikrát využito možnosti přehlasovat nesouhlasná stanoviska kvalifikovanou většinou. To se například stalo při rozhodnutí o migračních kvótách, které ale později Evropská rada zrušila.

Ekonomika – Orbán se vrací do období EHS – Evropského hospodářského společenství, kde byla integrace založena zejména na odbourávání obchodních překážek – celních bariér. Nicméně již těsně po pádu komunismu ve východní Evropě a rozpadu SSSR se EHS proměnilo v EU a od té doby se posiluje zejména politická role EU jako nejsilnějšího hospodářského celku ve světě. Teprve brexit tuto politiku významně poškodil. Stále je ovšem patrné, že se zejména ekonomická rozhodnutí odehrávají zejména v Německu, které usiluje o spolupráci s Ruskem i Čínou navzdory protiruským a protičínským výpadům některých menších zemí EU.

Migrace a pandemie – Orbán smísil dva relativně nezávislé problémy. Díky Maďarsku byla v roce 2015 přerušena migrační, tak zvaná „balkánská trasa“. Maďarsko pak čelilo kritice za to, že migrantům nezaručuje jejich práva. Pandemie covidu-19 je svým rozsahem bezprecedentním jevem, který tvrdě postihl základní lidská práva a omezil pohyb osob a umrtvil do značné míry některé ekonomické obory, jakými jsou gastronomie a turistika. Poslední zákazy v Česku, které zakazují cesty například do Tuniska, poškodí opět tisíce českých turistů, kteří plánovali svou dovolenou v této severoafrické zemi. Směšovat migraci a pandemie není dle mého soudu správné. A už vůbec není správné kritizovat migraci kvůli pandemii, ale kvůli tomu, že naprostá většina migrantů využívá ilegální metody průniku na území EU.

Evropský parlament – Orbán kritizuje Evropský parlament jako slepou uličku. Pokud by totiž Evropský parlament fungoval podle vzoru národních parlamentů, měl by lídr vítězné strany právo sestavovat Evropskou komisi- tj. vládu. To je ale pouze teorie, která nemá s praxí nic společného. Jmenování Ursuly von der Leynové předsedkyní komise bylo součástí zákulisních dohod na úrovni Evropské rady mezi Francií a Německem. Evropský parlament je pak prostředkem nátlaku na vlády, které „nespolupracují“ při šíření idejí tak zvaného právního státu. Maďarsko a Polsko jsou těmi státy, které to od parlamentu schytávají nejvíce a i proto je pro Orbána Evropský parlament nepřijatelným orgánem EU.

Srbsko – Orbán lobuje za přijetí Srbska, které si ovšem udržuje rovněž vztahy s Ruskem a které je stále považováno za viníka někdejší balkánské války po rozpadu Jugoslávie. Dále je Srbsko řadou států EU kritizováno za to, že neuznává Kosovo. Přijetí Srbska do EU brání i stanovisko Chorvatska.

Orbánův inzerát v některých evropských denících je dle mého soudu legitimním způsobem jak seznámit veřejnost s maďarským postojem k některým velmi kontroverzním otázkám politiky EU.  EU se například stále nedokázala dohodnout na jednoznačném odmítnutí migračních kvót, které se naopak snaží oživit na základě „dobrovolnosti“, což by mělo být zajištěno tím, že státy, které nebudou chtít migranty přijímat, budou za tento svůj postoj platit jakési „výkupné“.  V systému otevřených hranic uvnitř Schengenského prostoru je takové řešení bezcenné. Některé progresivní země EU v souladu s politikou OSN nerozlišují mezi ilegální a legální migrací a tak se žádného pokroku v otázce migrace nedosáhlo. Dalším bičem na Maďarsko a také Polsko jsou otázky dodržování tak zvaného právního státu. Tato politika vrcholných orgánů EU tak vede spíše k prohloubení nevraživosti mezi státy, zvláště když ignoruje problémy právního státu u některých zemí západní Evropy. Není dle soudu správné maďarské postoje zesměšňovat, jak to činí HlídacíPes. V řadě případů má totiž  Orbán názor, který je blíže realitě než politika Evropské komise.