Evropský parlament: covidpas a Babišův „střet“

Ve stejném dni, kdy prošel tak zvaný covidpas, se poslanci Evropského parlamentu vyjádřili k „tunelování evropských dotací“ Andrejem Babišem.

Covidpas-  tento prostředek „volného cestování po EU“ – je schválen Evropským parlamentem a vydán jako nařízení Evropské komise. Je pozoruhodné, že pro další omezování práv občanů EU hlasoval i Alexandr Vondra. Ten v Událostech, komentářích na ČT24 9. 6. 2021 tuto normu obhajoval právě tím, že jde o „nařízení“, které musí česká vláda splnit. Jediným hlasem, který „covidpas“ v pořadu kritizoval jako diskriminační, byl zástupce SPD.  Argumentoval ale nedostatečně a vágně.  Pokud Vondra vidí v „covidpasu“ jenom samé přínosy, v podmínkách cestování po EU v případě otevřených hranic, je tento „pas“ jen alibistickým gestem, který má zajistit poslancům Evropského parlamentu klidné spaní. „Umožňují“ nám cestovat a „myslí“ na naše zdraví.

Mimochodem, v současné chvíli je v Česku s „covidem“ v nemocnicích 285 osob, a straší se proto údaji z Indie. Tam byl oznámen nový rekord v počtu zemřelých na covid, a to přes 6000 osob za den.  Ze zprávy se ale „vytratila“ zpráva o tom, že Indie má 1,4 miliardy lidí a po přepočtu na milion osob se jedná o necelých 5 osob. U nás umíralo v dobách největší covidové krize až 20 osob za den na milion obyvatel, tj. čtyřikrát více. Strašit se ale musí a sdílejí se absolutní údaje, které jsou samozřejmě pro strašení lidí vhodnější.  Nebyl jsem nikdy příznivcem bagatelizace pandemie covidu, nicméně stále více a více je zřejmé, že se vše odehrává v rovině propagandy. Když Donald Trump vystoupil s tvrzením, že má důkazy o úniku viru z čínské laboratoře, byla to jedna z řady „fake news“, které Trump propagoval.  Nyní, za prezidentování Joea Bidena, mají tajné služby informace o úniku viru z laboratoře ve Wu-chanu, a tentokrát to je „velmi závažné“. Co se změnilo? Nic, jen v USA nastoupili „nový kurs“ boje s nedemokratickými režimy. Někdejší „fake news“ jsou nyní svatá pravda.

Evropský parlament ale v den vyhlášení „volného cestování po EU“ jednal ještě o jednom, velmi závažném bodu. Probíral se střet zájmů Andreje Babiše.  S velmi silnou kritikou se setkal Agrofert, který mezi europoslanci loboval. Europoslanci vyzývají české úřady, aby ochránily peníze českých daňových poplatníků a přiměly Agrofert vrátit všechny neoprávněně vyplacené dotace. Česko by mělo vytvořit spravedlivější a zcela transparentní systém rozdělování unijních dotací, míní evropští zákonodárci. Dosavadní pravidla podle nich neumožňují zjistit konečné příjemce dotací a vedla k „vytvoření a růstu rozsáhlých oligarchických struktur“. Babiše poslanci vyzývají, aby střet zájmů vyřešil tím, že se buď vzdá funkce, nebo zpřetrhá veškeré vazby na Agrofert.

Co se dotací do zemědělství v EU týče, Babiš je zcela jistě nevymyslel. Protože Agrofert podniká v zemědělské branži, pobírá tak zvané „nárokové dotace“ na hektar obdělávané zemědělské půdy či na počty kusů dobytka.  Vzhledem k tomu, že české zemědělství prošlo kolektivizací, vznikala velká družstva, která se po listopadu 1989 buď přeměnila na akciové společnosti, nebo sloučila do ještě větších celků, což realizoval právě Agrofert.  To, že Agrofert pobírá absolutně velké dotace a je jedním z největších dotovaných podniků, je tak dílem struktury českého zemědělství. Kdybychom však chtěli rozkrýt všechny dotace do zemědělství v rámci EU, zcela jistě je Česko na hlavu až za „tradičními“ příjemci dotací, jako je například Francie.

Navíc lze konstatovat, že pokud by byly Agrofertu odepřeny tak zvané „nárokové dotace“ na počty kusů dobytka a výměru obdělávané půdy, byl by velmi podstatně ve srovnání s jinými zemědělskými subjekty diskriminován. Vždyť Agrofert není jen Babiš, ale má mnoho desítek tisíc zaměstnanců, kteří by tak mohli přijít práci, pokud by jejich zaměstnavatelé nemohli pobírat evropské dotace.  

 A samozřejmě jde i o politiku a údajný Babišův střet zájmů. Podle přijatého zákona „Lex Babiš“ Babiš postupoval. V  době schválení tohoto zákona ještě za vlády Bohuslava Sobotky, byl tento zákon dáván za příklad, jak se musí střet zájmů osoby ve vysoké vládní funkci řešit.  Jestliže dnes ti, co zákon „Lex Babiš“ připravovali a schvalovali tvrdí, že Babiš je stále ve střetu zájmů, je něco špatně.  Pokud by totiž Babiš stále byl ve střetu zájmů, byl zákon špatně připraven a je od počátku chybný a nic neřešící.  Pak bych očekával, že bude navržena novela Lex Babiš, která vady odstraní. Nic se však, a to nejen z řad vládního ANO, ale ani opozice, nepodniklo. Jen se pořád omílají argumenty o „konečném beneficientovi“.

Na rozdíl od nařízení o covidpasu je ale hlasování o Babišovi v Evropském parlamentu bez právních účinků. Je to tedy takové plácnutí do hodně špinavé vody, která má Babiše ušpinit. V Česku se ale politika Antibabiš nesetkala s velkým úspěchem a pokud se k ní chce česká opozice před volbami vrátit, je to možné, ale nepomůže jí to.  Politika EU není u nás příliš v kurzu a argumentovat hlasováním  europarlamentu opozici žádné kladné body nepřinese.