EU potřebuje o milion víc legálních migrantů a německá realita

Stačí se jen trochu začíst do článků o problematice imigrace do EU, zejména Německa, abychom si jasně uvědomili rozdíl mezi přáním a realitou, řekl bych až „hodně tvrdou“.  

Evropská unie potřebuje podle eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johanssonové o milion legálních přistěhovalců ročně víc, aby vyrovnala stárnutí své populace a měla dostatek pracovních sil. Unijní země by podle ní zároveň měly efektivněji řešit nelegální migraci. Do Evropské unie (EU) podle unijních statistik přichází okolo 3,5 milionu legálních přistěhovalců ročně. Podle Johanssonové je to však málo vzhledem k tomu, že populace v členských zemích stárne, což se negativně projevuje na pracovním trhu. „Legální migrace funguje velmi dobře, ale není to dost,“ prohlásila eurokomisařka během debaty organizované řeckou vládou v Aténách. Optimální situace podle ní nastane, pokud se do Evropy podaří legální cestou dostat každý rok o milion více lidí, kteří se budou schopni zapojit do práce. Naproti tomu migranty, kteří do Evropy přicházejí nelegálně, by unijní státy měly podle Johanssonové účinněji navracet do zemí původu a lépe spolupracovat se zeměmi, z nichž na kontinent míří.

Výše uvedený výtah z článku z počátku letošního roku je příkladem přání, které je jakýmsi „otcem myšlenky“. Evropa stárne a logicky se proto nedostává pracovních sil na trhu práce. U nás máme přibližně tolik volných pracovních míst jako lidí bez práce, ale lidé evidovaní na úřadech práce nejsou ochotni pracovat a berou podporu a sociální dávky. Jinými slovy, každý, kdo pracovat chce, může a pracuje.

Že problém nedostatku pracovních sil vyřeší migrace, je poměrně dlouhodobý názor vedení EU. Názor eurokomisařky Johanssonové tak není ničím překvapivým. Pouze ono žonglování s termínem legální a ilegální migrace z jejích úst není věrohodné. Všichni přeci víme, že převažuje migrace ilegální, tj. bez povolení úřadů. Teze o „rychlém vracení ilegálních migrantů“ je rovněž více méně utopická a nic jí nepodporuje.

 V Česku máme „štěstí“ v tom, že k nám přišly statisíce lidí z Ukrajiny utíkající před válkou a tito lidé mají zájem pracovat a pracují. Dokonce existují studie, které potvrzují zájem velké části této skupiny české společnosti v Česku trvale zůstat. Ke škodě Ukrajiny, protože jsou to často lidé kvalifikovaní a pracovití.

To v Německu je situace zcela odlišná. Díky velkorysé sociální politice dávek se ilegální migrace zaměřuje právě na to dostat se do Německa a žít na úkor německého státu. Celkem 63 procent ze všech lidí, kteří by mohli v Německu pracovat – a pobírají přitom sociální dávky – tvoří osoby s migračním pozadím. Jejich podíl na německé populaci je přitom pouze 29 procent. Řečí absolutních čísel: ze zhruba 3,9 milionu příjemců této podpory je 2,5 milionu těch, kteří mají „migrační pozadí“. Tedy mají alespoň jednoho rodiče cizince. Pro největší evropskou ekonomiku se tak stávají spíše přítěží než vítanou posilou. Na německém pracovním trhu přitom chybějí statisíce zaměstnanců. Jenže nekvalifikovaní imigranti, bez znalosti řeči, bez potřebných dovedností a někdy i snahy ucházet se o práci, tuto mezeru jen stěží někdy zaplní.

Podle německých zkušeností vedl příval uprchlíků v posledních letech k nebývalým návalům do integračních a jazykových kurzů. V loňském roce byla podle listu Frankfurter Allgemeine Zeitung průměrná čekací doba zájemců pět měsíců. Uprchlíci nacházejí v Německu práci pomaleji než jinde v zemích evropské sedmadvacítky. A samotný kurz trvá i šest měsíců. Ti, kdo pracovat chtějí, podle statistik kurzy předčasně opustí. Takže absolventi jsou nakonec paradoxně mezi nezaměstnanými, zatímco ti, kdo kurz nedokončí, se spíše někde v zaměstnání uplatní. Migrantům nepomáhá ani devítiměsíční zákaz pracovat, dokud nedokončí azylové řízení. Podle výzkumníka Enza Webera z Institutu pro výzkum práce to vede ke zbytečným prodlevám a vysokým nákladům na azylový systém. „Uprchlíkům bychom měli dát pracovní povolení okamžitě poté, co přicestují,“ radí.

Mezi mladými muži, kteří do Německa přijdou, prý ani nepřevládá obzvláštní snaživost „Naši otcové byli popeláři nebo dělali nějakou jinou špatně placenou práci,“ říká turecký obchodník Sahin Yalcin, majitel menšího občerstvení v jihoberlínské čtvrti Kreuzberg. Takové nadšení a pracovitost už kolem sebe nevidí. V rozhovoru pro liberální týdeník Die Zeit si stěžuje na rostoucí anarchii v ulicích a nulové ambice nové generace migrantů.

Tolik z aktuálního komentáře k imigraci do Německa s datem 3.4.2024. Tento komentář reality v Německu je zřejmě velmi věrohodným popisem stávajícího stavu německé společnosti. Vyplývá z něj, že převážná část migrantů nemá zájem o práci a žije a de facto parazituje na sociálním systému Německa. Jinými slovy, abychom zajistili milion pracovníků v EU podle plánů eurokomisařky Johanssonové, museli bychom přijmout bezmála 3 miliony imigrantů ty dva miliony navíc „sponzorovat“ sociálními dávkami. To samozřejmě nedává absolutně žádný smysl. Navíc, imigranti tohoto typu nemají ani zájem na integraci do evropské společnosti a neakceptují tolik vyznávané „evropské hodnoty“.

Okamžitě si sundej ten kostým. Je to naše země a ty ho nosit nebudeš, vrhla se na čtyřiapadesátiletého Rainera B. skupina výrostků. Vadil jim kostým Santy Clause, který měl muž na sobě. Když jejich výzvu odmítl, vrhli se na něj a snažili se z něj oblek servat. Přitom mu sprostě nadávali do zku*vysynů, tlusťochů a sviní. O incidentu, jenž se odehrál v Německu, píše deník Bild. V kostýmu, s pytlem plným mandarinek, jablek, ořechů a čokolády, jel do centra města tramvají. „Všechno bylo do té doby v pořádku. Žádné negativní komentáře,“ říkal. To se změnilo, když vystoupil a ocitl se na ulici Untere Königsstrasse. „Pět nebo šest teenagerů přišlo za mnou. Řekli, že jsou muslimové. Obestoupili mě a žádali, abych si sundal kostým, protože tohle je ‚jejich země‘. Pak se na mě vrhli a pokoušeli se ze mě kostým servat. Současně mě uráželi a nadávali mi: ‚Tlusťochu, svině, zku*vysynu.‘ Jeden mě chytil pod krkem,“ popisuje napadený muž. Kolemjdoucí podle jeho slov jen tleskali a smáli se. Nikdo mu nepomohl.

Takto tedy vypadá realita EU po velkorysém přijetí ilegálních imigrantů ve stylu Angely Merkelové – Zvládneme to! Nejen, že to nezvládáme, ale spíše jen hasíme požár, který s dalším růstem neřešené ilegální imigrace bude jednoho krásného dne obtížně uhasit.