Epidemiologové ztratili soudnost, a nejen mou důvěru

Za doslova skandální považuji změnu v parametrech rozvolňování. Jestliže ministr zdravotnictví něco v pátek slíbí a v sobotu odvolá, je to známkou jeho bezradnosti a neschopnosti.

Je zřejmě nejvyšší čas zbavit se všech zvláštních epidemiologických poradců na vládní úrovni a vrátit se k standardnímu způsobu práce ministerstva zdravotnictví. Skupina MeSES kolem doktora Petra Smejkala musí svá doporučení dávat dřív, aby je měla k dispozici už vláda na svém jednání, a nepřicházet s nimi až ve chvíli, kdy vláda rozhodne. Řekl to v neděli premiér Andrej Babiš. Narážel tak na situaci, kdy vláda v pondělí schválila setkávání 10 lidí uvnitř a 20 venku, což následně kritizoval ministr zdravotnictví Petr Arenberger s odvoláním právě na skupinu MeSES.

Právě Smejkal odmítl nabídku na ministerskou pozici a díky tomu se novým ministrem zdravotnictví stal Petr Arenberger. Ten prohlásil, že bývalý ministr Jan Blatný připravil parametry uvolňování tak, že to právě skupina MeSES neodsouhlasila (počty osob při setkávání venku na 20 a uvnitř na 10). Proto vyhověl požadavkům této skupiny a od pondělí 12.4. navrhne vládě ponechat dosavadní stav – 2 osoby venku i uvnitř. Právě na změnu opatření reagovaly sportovní svazy, a právě fotbalový svaz označil změnu ministrova postoje za skandální. S tím se zcela ztotožňuji.

Pokud totiž ponecháme aktivní skupinu MeSES, k normálnímu životu se prostě do konce roku 2021, minimálně do voleb 2021 v říjnu, nevrátíme. Když poslouchám Smejkala nebo další expertku Ruth Tachezy, chováme se všichni vlastně trvale nezodpovědně. Kolem nás létají miliardy virů a my je s bohorovným klidem dýcháme. Pokud budeme pod knutou epidemiologů tohoto typu, kteří považují všechny kontakty za rizikové a chtěli by možná uvolňovat, kdyby bylo v nemocnicích lidí s covidem 5 nebo 10, pak nemáme šanci vrátit se k normálnímu životu.

Například nařízení nosit respirátor či roušku v zastavěné části obce, což má smysl možná v Praze a několika dalších velkých měst Česka v centru, ale zcela jistě ne na periferii, když člověk kráčí sám po ulici, se podle Arenbergera nezbavíme do léta. Realita – běžte se podívat do jakékoliv vesnice v Česku a v zastavěné části obce neuvidíte s rouškou nikoho.  Nelze proto bohorovně tvrdit, že toto opatření „funguje“, když ho vesměs lidé v obcích i městech, dnes už i velkých, nedodržují. Pravdou je, že toto opatření nemá na průběh počtu lidí v nemocnicích žádný vliv a roušky či respirátory by skutečně měly být zachovány pouze ve vnitřních prostorách – obchodech, službách apod., když dochází ke kontaktům.

Dále je zapotřebí jasně konstatovat, že argumentace stále novými a novými mutacemi jen zvyšuje moje přesvědčení o tom, že epidemiologové by nás nejraději zavřeli doma. Bude-li totiž každá nová mutace považována za riziko, které budeme řešit novými zákazy a omezeními, čekají nás doslova a do písmene zlé časy po řadu let. A v této situaci vlastně nepomůže ani očkování. Naši epidemiologové prohlásí, že „brazilská mutace“ je odolnější než ta, proti které jsme očkováni a zase budeme sedět doma?

Petr Arenberger vstoupil do funkce neslavně a ani jeho ochota nechat v Česku očkovat i jinými vakcínami než těmi schválených Bruselem, mě nepřesvědčuje o tom, že bude ministrem dobrým. Spíše naopak. Aby nakonec nebyl horší než zavírač Roman Prymula.