Čeká na Británii po Brexitu socialismus?

Opoziční Labour Party se rozhodla „radikálně změnit britskou ekonomiku“. Chce prosadit socialismus a slibuje, že už se lidé „nenechají vykořisťovat“. Ještě by měli Marxovi postavit druhý pomník v Londýně.

Po nedávném odhalení sochy Karla Marxe v nadživotní velikosti v jeho rodném Trevíru u příležitosti 200. výročí jeho narození, se kritikové zaměřovali i na to, že Marxovy ideje o vytvoření beztřídní společnosti zdaleka nejsou mrtvé a socialismem zavání či možná přímo „čpí“ i Evropská unie. Nyní se ukázalo, že opoziční labouristé ve Velké Británii, kteří mají v současnosti preference na úrovni britských konzervativců, mají v plánu „radikálně změnit“ britskou ekonomiku.

Britská Labouristická strana v případě volebního vítězství radikálně změní ekonomiku země a vytvoří socialistickou společnost, „kde už se nenecháme vykořisťovat“. V rozhovoru s BBC to v neděli řekl stínový ministr financí labouristů John McDonnell. Příští parlamentní volby by se ve Spojeném království neměly konat dřív než v roce 2022.

McDonnell britské stanici sdělil, že s hospodářskou politikou své strany už seznámil kapitány britského průmyslu, aby o ní měli jasno. Řekl jim, že něco se jim bude líbit, něco ne, což chápe. „Nic schováno v klobouku nemám. Dostanete spravedlivý výnos, ale už se nenecháme vykořisťovat. Tak je to jednoduché,“ oznámil prý podnikatelům.

Mezi transformací ekonomiky a svržením kapitalismu podle McDonnella není rozdíl. „Chci koneckonců socialistickou společnost, a to znamená transformaci, která radikálně změní systém oproti nynějšímu stavu,“ prohlásil stínový ministr labouristů.(podtrženo autorem)

Podle tohoto pána (či soudruha?) ve Venezuele socialismus není, protože to tam nabralo „špatný směr“. O Severní Koreji se nevyjadřoval a v komunistické Čínské lidové republice panuje státem řízený kapitalismus, což je zřejmě také špatně. Británie tak směřuje ke světlým zítřkům. Teprve nyní je mi o něco pochopitelnější politika této strany, která více či méně rezignovala na to, aby Velká Británie zůstala v EU. Eso socialismu, se kterým nyní Labour party přišla, by totiž i v natolik pokřiveném Bruselu zřejmě neprošlo. Státy bývalého východní bloku totiž mají se socialismem jistou zkušenost a snažit se o socializaci EU takto otevřeným způsobem, jako nyní Labour party, by v EU prostě neprošlo.

Kdepak jsou ony dnes již legendární časy britského premiéra Tonyho Blaira! Ten po 18 letech (!!) vyhrál v roce 1997 v Británii s Labour party volby a to tím, že převzal značnou část programu konzervativců. U moci se udržel deset let a předal premiérské křeslo svému stranickému kolegovi Gordonovi Brownovi, který však ve volbách 2010 křeslo premiéra neobhájil.

Představa „radikální změny ekonomiky“, s jakou přichází britská levice, je obludnou chimérou. Změny, které by Labour Party chtěla realizovat, by totiž nutně musely obsahovat i změnu parlamentního režimu na diktaturu jedné strany. Jinak by totiž samozřejmě další volby, v nichž by zvítězili konzervativci, znamenaly další „radikální změnu ekonomiky“. Je evidentní, že soudruh stínový ministr má Marxe přečteného od shora až dolů. Pokud by snad v Británii socialismus zvítězil (což bych obyvatelům britské monarchie opravdu nepřál), je docela možné, že by se Británie vzdala jaderných zbraní (jako gesto dobré vůle), možná by vrátila Španělsku Gibraltar a otevřela svou náruč pro imigranty z celého světa. Tak takovou Británii bych osobně v EU už nikdy více vidět nechtěl. Uvidíme, jak ona „splendid isolation“ - tj. britskými politiky tolik oceňovaná „skvělá izolace“ od okolního světa díky ostrovní poloze Velké Británie, vydrží experiment socialismu s britskou marxistickou tváří. K tomu stačí jen dodat - „zlatí komunisti (tedy čeští)“. Ti jsou rádi za to, že už si se socialismem nemusejí lámat hlavu a o obnově socialismu v Česku se zatím neodváží ani špitnout.