Politická maturita

Lež má krátké nohy. Ale vykládejte to politikům. Pro ty, zdá se, jde o základní profesní vybavení a délky končetin si nevšímají.

Proč? Možná proto, že k nám chtějí být hodní a milí a svoje žvásty považují pyšně za tzv. milosrdnou lež, možná je to jen další logický stupínek od předvolebních slibů, o kterých dopředu vědí, že je nikdy nesplní, či jen třeba mají někde v podvědomí nechutnou poučku o možnosti přerodu lži v pravdu pouhým opakováním, možná se jen pravdy bojí a děsí se pravdu přiznat. Oni jsou přece ve vlastních očích ti neomylní spasitelé. Nevím.

Každopádně to dobačovali do stadia, kdy se lež stala v politice normou. A nejen ta skrytá, ale i naprosto zjevná, okamžitě odhalitelná a trapná. A každý, kdo chce do politiky, jakoby se chtěl vyrovnat těm už zapojeným v čele s usvědčeným lhářem na Hradě a notorickým pohádkářem ve Strakovce (poslední zkazka Jak se Monika na výletě bála a nevěděla o tom).

Jakoby si mysleli, že musí ještě před svým vstupem do hry složit zkoušku a ukázat obecenstvu, že na to mají a aspoň malinkou lež předvedou ve světlech reflektorů hned a bez veliké přípravy. A když se na přímou lež ještě nezmůžou, alespoň zatlučou zjevnou a dokazatelnou pravdu. I kdyby se mělo jednat namátkou o bezvýznamný podpis z minula anebo sdílení mírně nekorektního vtípku na fejsbůčku. 

Že je to trapné a dospělého člověka nedůstojné? No a? Strach, že by je ale jinak komunita papalášů nepřijala mezi sebe je asi větší než sebeúcta. Musejí jim přece dokázat, že až půjde o opravdu vážné a důležité věci, budou to umět. Zalhat a držet se lži zuby nehty i přes důkazy, útoky médií a nepřízeň publika.

Funkce za to stojí. Moc za to stojí. Účel světí prostředky a vydrží-li v politice dostatečně dlouho, třeba se dostanou do blaženého stavu, kdy svým vlastním lžím nakonec i uvěří.

Není jim co závidět, myslím si. Blbá profese, která vyžaduje takové oběti. Protože pro ně samotné (i pro nás okolo) by bylo nepochybně lepší a příjemnější vyplodit něco ve smyslu: "No jo, byla to blbost, ale udělal(a) jsem ji a zpátky už to nevezmu. Jsem taky jenom člověk." Jim by se ulevilo a my ostatní bychom si mohli nalhávat, že se jim dá věřit.