Pionýři

....pionýři, malované děti... zítra je 5. května a to býval náš den, většinou u pomníčků, holky i kluci tam stáli, šátky rudé na krku...

A je to přesně ten den, který lze použít pro kohokoliv.

Ten den jsem stával před domem, na kterém byla pamětní deska umučených českých vlastenců. Dvě hodiny, pak mne vystřídal spolužák.

Je fakt jedno, že jsem tam stál jako malý pionýr. Je z dnešního pohledu určitě směšné, že každému projiždějicímu autu jsem salutoval pionýrským pozdravem. A už vůbec je asi jedno, že jsem na to byl hrdý.

Ano, byl jsem hrdý, že mne vybrali, abych stál s pionýrským pozdravem před pamětní deskou umučených hrdinů, byl jsem hrdý, že tam stojím s rudým šátkem na krku.

I nadále si umučených hrdinů vážím, ale...

V půlce 90-tých let jsem si našel historii rodiny těch umučených... a zjistil, že další dva členy té rodiny zavřeli po roce 1948 vítězní komunisté, nu holt to byla rodina , co totalitu nemusela s žádnou příchuti....

Pamětní deska přežila režimy, je tam dodnes, jen tam už zítra žádný pionýr stát nebude, škoda, někdo by tam salutovat měl........ já tam dám aspoň kytičku