Ochranka

Atentát. Atentát! Rezonuje společností i médii pochopitelně všemi strunami a jednou z nich je i práce osobní ochrany pana premiéra Fica.

Nebudu ji hodnotit. Už z principu by – takhle brzy -nikdo neměl , zejména ne ti, co o té práci neví nic. Vše bude jistě vyšetřeno a nepůjde ani tak potrestání „viníků“, ale o poučení a zapracování téhle tragické zkušenosti do výcviku a taktiky ochranek budoucích.

Je to už dlouho, přes čtvrt století, ale byl jsem u toho. Pracoval jsem jako policista osobní ochránce a později i jako náčelník oddělení osobní ochrany. U Vojenské policie.

Předem, nazírat na osobní ochranu očima diváka hollywoodského trháku je nesmysl. Ochrana chráněné osoby je komplexní záležitost. Mnoha lidí, třeba u prezidenta USA tisíců. Ti, kteří jsou na místě s danou osobou, a záměrně neříkám politikem, jsou jen na konci celého řetězce opatření a činností.

A dokonce ani ti, kteří jsou v dané chvíli na daném místě, nemají stejné úkoly, každopádně, ochrana zdraví a života chráněné osoby je na prvním místě. A co se možná neví, hned na druhém je ochrana její důstojnosti a komfortu.

Jedni ochránci mají za úkol ochránit chráněnou osobu bezprostředně, doslova vlastním tělem, to jsou ti nejbližší, ty například vůbec nezajímá eliminace útočníka, to je záležitost „druhého sledu“ , ten třetí má za úkol odvézt chráněnou osobu do bezpečí a ty další pak zpacifikovat možná další nebezpečí a další zase zajistit prostor, vyšetřovat, sbírat stopy atd.. A to už opravdu nejsou „osobní“ ochránci.

Nechci ani nemohu zabíhat do taktických detailů. Jen bych chtěl obecně říci, že ta práce není jednoduchá, ale jak já, tak všichni jsme si ji vybrali dobrovolně. Opravdu jsme nemuseli – jak psal jeden samozvaný odborník na sociální síti – podepisovat smlouvu, že budeme chránit VIP vlastním životem, to už jsme přeneseně měli v přísaze, a navíc tohle vyplynulo z výše uvedené taktiky ochrany, předstoupit, zalehnout atd..

A zároveň, a to si opravdu nestěžuji, chráněné osoby jsou někdy jak malé děti. Bez ironie. Jsou nadšené jízdou „na majáky“ , jsou rády, když mají okolo sebe stafáž, ale i ta jim naopak někdy vadí, když chtějí vypadat lidově. Neznají pravidla a na dobře míněné rady reagují všelijak. Jsou zpravidla zvyklí pokyny a rady jen dávat, ne akceptovat. A nevěří tomu, že je máme chránit nejen proti hrozbám zvnějšku, ale kolikrát i proti nim samým... Což se naštěstí děje mnohem, mnohem častěji, než ty první hrozby.

Ovšem vždycky stačil jen náznak krizové situace , namátkou eliminovaný útok zdivočelým psem či strhnutí před autem řízeným opilcem, najednou si možnost nebezpečí a potřeby ochrany uvědomili. A to nešlo ani zdaleka o plánovaný atentát.

Samostatnou kapitolou byla ochrana partnerů a dětí po předchozích výhrůžkách, tam byla spolupráce vzorná. Inu, osobní zkušenost je nenahraditelná.

Přeju všem svým nástupcům i jejich „klientům“ jen samé klidné dny a služby... A panu Ficovi brzké uzdravení, nám všem potom méně nenávisti a žádné násilí.