O biči, koloběžce a řízku

Zní vám to nekompatibilně? Tak to jste ještě nepotkali člověka, kterému to nejen nepřijde divné, ale hlavně o tom ani nepřemýšlí...

Tak nejprve tedy k tomu biči. Ten jsem si na sebe upletl poté, co se manželka vyjádřila, že je těžké donutit Tomíka chodit ven, zejména, když jsou tam jiné děti. A jsme u druhého hesla z nadpisu. Šlo to rychle, objednanou koloběžku přivezla dopravní firma během tří dní.

A ty řízky. Nějak si je Tomík spojil se mnou. A i tu kolobežku a nakonec i to hřiště venku. Což je samozřejmě moc dobře, ku prospěchu věci.

A nyní k problému. Dnešní řízky, jak běžně dělám, jsem smažil, Tomík se těšil, jak nahradí nevábnou stravu ze školní kuchyně, ale v tom KOLOBĚŽKA!!! „Hřiště“, hlásil neoblomně a já měl pánev na plotně plnou.

„To nejde, počkej, musím dodělat řízky, pak hřiště.“

„Napřed řízky, pak hřiště.“ pochopil a ja mohl smažit dál.

Dosmažil jsem, jeden zkušební Tomík i já jsme snědli, a já svolil, že jdeme ven. Tam si zajezdil dosytosti a po mém několikerém naléhání pak zavelel Domů, řízky. Byl jsem rád, že má na ně hlad.

Snědl další, druhý další, chutná mu a pak z něj vypadne: „Stačí, koloběžka smutná.“ a mně dojde, že i když to vypadá, že je hloupý, že si snad myslí, že i koloběžka chce řízek, tak ten pitomec jsem já.... Taky se pěkně směje, poťouchle, moc dobře ví....

Protože si dobře vzpomínám, že když jsem jej chtěl na hřišti přemluvit, aby šel už domů, naprosto infantilně jsem se vyjádřil v tom smyslu, že i ta kolobrnda už musí mít hlad.....

Tak a tím se vracíme k tomu biči.... Dobře mi tak :-D

„