Ajznbón (XIII - Čarodějnice)

Byl to poslední den dubna, tedy čekal jsem leccos bizarního, ale že to bude takhle čarodějnické....ale co :-)

A byl to i můj poslední vlak toho dne. Prošel jsem jej a podle očekávání zaregistroval spoustu cestujících, kteří jeli z Kolowrat, tam totiž čarodějnice mívají tradičně moc hezkou oslavu, a pak se mnozí vrací do hlavního města....

Jo, byl jich skoro poloplný vláček elefantík, ale když jsem svoji službu před Prahou dokončil, posadil jsem se mezi ně, to víte poslední vlak, musíte taky trochu úřadovat, třeba brzdy vlaků vykázat a tak podobně, už jsem se fakt po dlouhé šichtě docela těšil do postele...

A pak se zvednul ten pán, no pán , tak něco mezi 17 až 20, a šel na naše perfektní záchodky. Když se vracel, stále v ruce nedopitou plechovku svijan, což jsem ocenil protože... osobní vsuvka (tenhle pivovar nám opravdu zachránil náladu na svatbě) mne oslovil: „Pane průvodčí, prosímvás, nemáte propisku?“

Mám, jistě, ale ptám se: „Proč to potřebujete, pane?“

„No, víte, na záchodě nějaká slečna napsala svoje číslo a že je sama a že kouří zdarma, tak bych si ho chtěl opsat a vyfotit si to nemůžu, mám úplně vybitej mobil...“

Koutky cukaly nejen mě, ale určitě i ostatním cestujícím, z nichž jistě mnohé s námi vlakem jely jen kvůli tomu, že jim selhaly košťata, ale zachránil jsem panice myslím docela dobře...

„Prosímvás, fakt si myslíte, že tyhle věci píší na záchodkách nadržené slečny, aspoň z těch , co já jich tam zatím při psaní načapal, nebyla slečna jediná.“

„No jo no, asi máte pravdu, pane průvodčí, když to říkáte vy. tak děkuju, třeba by to bylo zklamání...“, ale viděl jsem, že zklamán už je teď.

Nu, jsem jen pouhý průvodčí, a co já vím, třeba jej toho zklamání zbavila některá z těch čarodějnic, co jsem je vezl a měly platné jízdenky....když už vystoupili společně na Hlaváku... :-)