Stávají se z nás žen chlapi?

Super matka, ideálně biomatka s výchovou nevýchovou, výkonná manažerka s perfektní kariérou, sexy kočka pro manžela plná energie a chuti, vedle toho ale i uklízečka, pradlena a kuchařka. Jde to vše skloubit? A je to vůbec třeba?

Co je ženská a mužská energie a jaké jsou základní rozdíly?

Jsou to dva druhy vzájemně se doplňujících přístupů k životu i sobě samému. Každý z nás má v sobě od narození obě energie a to v poměru, který je pro nás unikátní. Muži mají standardně převahu mužské, ženy ženské energie. Jejich poměr se mění s časem, s určitými situacemi i životními zkušenostmi.

Pro ženskou energii je typické: empatie, volnost, spontánnost, kreativita, snění, blízkost, kooperace s druhými, sdílení prožitků i myšlenek s druhými, komunikace, kooperace, velice rozvinutá intuice - "šestý smysl".

naplňuje ji „pouhé bytí“, přijímající princip, orientace na pocity, emoce a vztahy, intenzivní napojení na své tělo a vnitřní (duševní) prožitky, láska k sobě i druhým, touha po pochopení, porozumění od blízkých osob. Velkou roli hraje přátelství, sounáležitost, potřeba být součástí nějaké skupiny, celku.

Ženská energie nás stahuje k sobě dovnitř, do našeho „jádra“, srdce, chcete-li.

Mužská energie se oproti tomu vyznačuje: analytickým myšlením, orientací na cíl a nalézáním řešení, plánováním a organizováním, zařizováním, potřebou mít vše pod kontrolou, dominancí, konáním – přebíráním iniciativy, ratio vítězí nad emocemi, vyhledáváním soubojů a soupeření, výzev a překážek, které je třeba překonávat, dobýváním, orientací na úspěch.

Hnacím motorem je něco dokázat, získávat obdiv a uznání. Přátelství se často navazují cíleně s jasnou vidinou benefitu, profitu z daného vztahu. Podstatné je cítit svobodu  - ve smyslu nebýt svazován, kontrolován, úkolován, do něčeho nucen.

Mužská energie se odehrává a projevuje především „venku“, ve vnitřním světě minimálně.

V čem, my ženy, chybujeme nejčastěji - co z mužské energie na sebe přehazujeme nejčastěji - a třeba o tom ani nevíme? Jaké problémy to může přinést?

Chceme sobě či druhým dokázat, že vše zvládneme sami a vše zvládneme perfektně. Dáváme si za cíl být dokonalé hospodyně a manželky, milenky, matky, dcery a přitom budovat hvězdnou kariéru a stoupat výš a výš, což může dříve či později vést k přehlcení, pocitu, že perfektně nezvládáme vlastně nic. Pochybujeme o sobě. Obviňujeme se. Shazujeme se sami před sebou. Objeví se zklamání, frustrace, která může skončit až syndromem vyhoření či v horším případě depresemi.

Myslím si, že toho na sebe dobrovolně nakládáme příliš. Nedokážeme si říci o pomoc nebo nabídnutou pomoc přijmout. Jsme přece silné holky. My všechno zvládneme, ne? Nabidnutou pomoc vnímáme jako ponižující, shazující naši hodnotu. Což je v přímém rozporu s ženským přijímajícím principem.

Nedovolíme si nic nedělat, prostě „jen být“. V tu chvíli se v nás ozve vnitřní kritik – Nebuď líná, přece tady nebudeš jenom tak sedět, měla bys spíš ještě udělat, zařídit,…..Jsme příliš v mužském modu konání a zapomínáme na bytí, užívání si přítomného okamžiku, pasivitu i odpočinek.

Spoutáváme se přílišným plánováním a organizováním. Zapomínáme na kreativitu a spontánnost.

Nedelegujeme či jen minimálně a to ani v práci ani doma. Věřte, že i muž zvládne uvařit či uklidit nádobí z myčky a složit oblečení ze sušičky. Jen snižte svou laťku a odhoďte očekávání, že to udělá stejně "dobře" jako Vy. :)

 Můžeme se s převahou mužské energie narodit, nebo nás utváří styl výchovy v dětství?

Předpokládám, že příroda nám nadělila převahu energie typickou pro dané pohlaví. Velký vliv na její formování má rozhodně výchova, vztah s otcem i matkou a vzory i myšlenkové stereotypy, které nám oba rodiče svým stylem života i kvalitou jejich vztahu předávají.

Nemalou roli hrají i hodnoty, které naše společnost uznává a honoruje.

Ale hodně si toho myslím děláme sami... Dobrá zpráva je, že když si to děláme sami, můžeme to i změnit. 

Ať se Vám, milé ženy, daří jen prostě být. Být bez dokonalosti. Nebát se říci si o pomoc. Přiznat sobě i druhým, že to prostě všechno nedávate. I v tom je přece síla a odvaha.