Proč nebrat kámoše do firmy?

Nemůžeš mě u sebe zaměstnat? Kamil mě tedy trošku zaskočil, ale proč vlastně ne? Známe se přes 10 let, naše domy spolu sousedí, manželky si rozumí, naše společné grilovačky a dovolené jsou fajn.

A šikovného obchodního zástupce bych potřeboval. Dohodli jsme se a zaškolení proběhlo v pořádku. Na poradách začalo být živo. Kamil byl hodně charizmatický a přesvědčivý, měl spoustu nápadů a vylepšení, co by šlo udělat lépe. Dost jsem mu věřil.

Výsledky ale ne a ne přijít. Chaos v zakázkách jsem bral jako začátečnickou chybu. Snažil jsem se mu s prací trochu pomoct. Pak mi na Kamila od dlouholetých obchodních partnerů začaly přicházet negativní ohlasy. Díky dobrým vztahům mi je říkali otevřeně. Není to prý stížnost, spíš jen pro mou informaci. Dle jejich názoru je neochotný, nedodržuje termíny, ruší domluvené schůzky. To jsem nečekal.

Náš rozhovor ohledně této situace nedopadl nejlíp. Kamil se cítil hodně dotčený. Místo aby svoje chyby přiznal, sváděl všechno na ostatní.  Choval se jako dítě. Takhle jsem ho vůbec neznal. Vyčetl mi nadřazenost, úspěch i peníze. Kamil - můj soused a kamarád. 

Rozhodl jsem se dát mu ještě šanci, ale deadline jakéhokoli úkolu byl opět problém. Motivace ostatních kolegů šla dolů, výsledky také. A vztahy ve firmě? Nic moc.

Nejhorší bylo, že jsem svou hlavu zaměstnával předně otázkami typu: Bydlíme vedle sebe, bude to tedy znamenat, že se přestaneme zdravit? Je po grilovačkách? Naše manželky už nezajdou na kafe a děti si už spolu nebudou hrát? A co sousedská výpomoc? Co si o mně řeknou další sousedi? Neměl bych to s ním ještě zkusit?

Ale bylo mi jasné, že omlouvat ho před ostatními, či dělat věci za něj, není řešení. Musel jsem se rozhodnout. Byly to snad nejhorší noci mého života. 

Kamil po hlučné dohodě z firmy odešel. Pozdravíme se, to ano, Naše ženy se občas potkají a děti spolu komunikují. Jisté ale je, že na dovolenou už spolu nepojedeme a na společné grilování není ani pomyšleni.

A teď po pár letech? Lituji, že jsem to tenkrát nechal zajít tak daleko. Zavíráním očí a omlouváním jeho pochybení jsem ohrozil vztahy s partnery i přmo na pracovišti. Měl jsem reagovat mnohem dříve. Náznaků bylo mnoho, ale vždyť šlo o Kamila. Mého souseda a kamaráda.

Jaké zkušenosti máte se spoluprací s kamarády Vy? Vzali byste si je do týmu, do firmy?

Článek ukončím výzou: Buďte milí a vstřícní k lidem, ale tvrdě vyžadujte dodržování stanovených dohod a pravidel. Zavírání očí je cesta do pekel.