Použijte mozkové fígle pro dosažení svých cílů a snů.

O tom, jak cíle formulovat tak, aby jim mozek co nejlépe rozuměl, jsem psala v minulém článku. Nyní se vrhneme na to, jak cíle skutečně realizovat a udržet si motivaci.

Perfektním hnacím motorem je jejich “zveřejnění” či nasdílení s dalšími lidmi. např. veřejně cíle oznámíte šéfovi, kolegům, přátelům či klientům na sociálních sítí atd., řada lidí Vás pak může hecovat, motivovat, popichovat i podpořit v jeho realizaci. 

Určitě zde připomenu i známou radu – velké cíle mozku rozsekejte na menší a při jejich dosažení se řádně pochvalte a odměňte (kávička, doutníček…). Dejte si chvilku pauzu a dopřejte mozku i sobě příjemný hormonální koktejl v podobě povzbuzujícího dopaminu. On bude spokojen a Vás to nakopne. Teprve potom se vrhněte na další milník.

Vedle zmiňovanéodměnynení špatný ani trestza jejich nedodržení. Prostě když to nejde po dobrém…:) Mozek je totiž nastaven tak, že udělá vše možné i nemožné pro to, aby dosáhl odměny nebo se vyhnul bolesti ve smyslu - selhání, neúspěchu, zklamání. Všichni jsme mistři v tom, jak něco „očůrat“, ne? Něco obejít, či si zjednodušit cestu, to nám jde dobře! Každopádně si vyberte takový trest, který FAKT nechcete.Něco hodně nepříjemného nebo trapného a klidně ho rovněž zveřejněte. Zapojte kamarády, kolegy nebo se zpovídejte mentorovi, koučovi. Eventuálně si zakažteněco, co děláte pravidelně a moc rádi. Na každého funguje něco jiného, nebojte se experimentovat.

Abyste maximálně využili vaši nejsilnější motivaci a mozkové natěšení, sepište si vždy ke všem cílům a milníkům i první kroky – co konkrétně provedete v následujících 24, 48 a 72 hodinách a co případně koho k tomu potřebujete. Asi je Vám známo, že pokud se do realizace prvních kroků nevrhnete do72 hodin, šance, že se do toho vůbec někdy pustíte, rapidně klesá. Tím rapidně, myslím fakt rapidně.  Mějte tedy toto pravidlo na mysli. 

Další důležitou věcí, která Vás podstatně přiblíží k Vašim cílům, jemaximální eliminace všeho, co Vás od nich vzdalujenebo co Vás nebaví dělat a můžete si dovolit tyto činnosti delegovat, outsourcovat, omezit nebo nedělat vůbec. To, kde máte slabiny nebo nedostatečné znalosti a dovednosti, nechte na jiných, kteří jsou v tom dobří. Aplikujte to nejen v práci, ale i v soukromém životě. Byt přece nemusíte uklízet sami, žehlení také určitě někdo za nějakou kačku rád převezme a fakturace zvládne někdo jiný rychleji než Vy a excelové tabulky a grafy někoho dokonce i baví.

Díky tomu budetevěnovat Váš čas i fokus jen tomu podstatnému.

MAKEJ NA SVÝCH SILNÝCH STRÁNKÁCH, SLABÉ KOMPENZUJ DRUHÝMI.

Já například už skoro 20 let nemám televizi. Za ty roky jsem ušetřila hromadu času na jiné aktivity. Troufám si říci v řádu mnoha měsíců. Necelých 15 let mám paní na kompletní úklid a péči o náš domov i mou koučovnu. Tahle pomoc mi ušetří kolem 15 - 18 hodin měsíčně. Měsíčně. Což je 180 - 216 hodin za rok. Tím jsem získala za ty roky dohromady přes 130 dní. Slušné, že?  Já se tak v tomhle čase můžu věnovat sobě, svým dětem, práci, mému dalšímu vzdělávání atd. Razím heslo - i kdybych měla jíst suchej chleba, tohle si rozhodně dopřeju. :)Chci trávit můj život předně tím, co mám ráda a v čem jsem dobrá.

Abyste zjistili, kde ztrácíte čas nebo nemáte tah na cílovou branku, podívejte se i na Vašezlozvyky či špatné návyky, tedy destruktivní vzorce chování, které můžete vědomě změnit a získat tak prostor pro práci na Vašich cílech. Ať už je to potřeba dělat si vše sám, obava požádat druhé o pomoc, což by vyznělo jako slabošství nebo selhání, trávení mnoho času na sociálních sítích, ponocování, zbytečně dlouhé telefonáty s kolegy či klienty, dělání práce, za kterou je zodpovědný a placený někdo jiný, enormní přesčasy, neschopnost říkat NE druhým, ale i sobě, strach hájit si své hranice… Výčet by mohl rozhodně pokračovat. Prostě  - najděte a zpochybněte své zažité návyky i myšlenkové stereotypy. Definujte aktivity, které Vás nebaví. Dále aktivity, který někdo jiný zvládne lépe než Vy. Sepište si činnosti, které už nechcete dělat. Připište, co Vás baví a máte rádi, ale minimálně ovlivňuje Vaše stanovené cíle a spíše Vás to od nich vzdaluje.

Zodpovězte si otázky:

V čem mě tyto destruktivní návyky brzdí?

Proč je mi v nich dobře?

Jaký smysl pro mě bude mít od nich upustit? 

Jak moc se jich skutečně chci zbavit či omezit na škále 1 – 10? (1 – nejmíň, 10 – rozhodně je nechci) 

Co jsem ochoten pro změnu udělat, obětovat?

Co jejich omezením či odstraněním získám? 

Co udělám, až se mozek bude snažit jet ve svých starých kolejích?

O co bude můj život příjemnější?

Na jaké aktivity vám díky změnám zbyde více času? Co na co budu mít pak čas?

Uzavřela bych to těmito výzvami pro Vás:

SEPIŠ SI SVÉ CÍLE A MĚJ JE STÁLE NA OČÍCH.

CHVAL SE A VYCHUTNÁVEJ DÍLČÍ ÚSPĚCHY.

ZAŘAĎ DO ŽIVOTA MAXIMUM TOHO, CO MÁŠ RÁD A ELIMINUJ TO, CO NESNÁŠÍŠ. 

NEBOJ SE DELEGOVAT DOMA I V PRÁCI VŠE CO JDE. I KDYŽ SE TI NA 1. POHLED ZDÁ, ŽE TO NEJDE. JDE!

A znovu zopakuji větu, kterou jsem použila již vícekrát:ŽIJ TAK, ABYS NA SMRTELNÉ POSTELI NIČEHO ZÁSADNÍHO NELITOVAL.