Až v posledních letech jsem si uvědomila, jak málo se vlastně lidé mají rádi. Jak málo si sami sebe váží. Nedostatečná sebeláska se projevuje velmi nízkým sebevědomým těchto lidí, lehkou manipulovatelností, narušenými vztahy.
Dříve jsem nad tím nikdy hlouběji nepřemýšlela, protože mi přišlo naprosto samozřejmé a přirozené, že člověk má rád sám sebe, pečuje o sebe, dokáže se odměnit bez pocitu viny, pochválit se, říci si o pomoc atd. Ale jak jsem zjistila, ono to až tak samozřejmé není.
Osoby s nedostatečnou sebeláskou dělají neustále ústupky a kompromisy“, především ale pro „dobro“ druhých – tedy na svůj úkor. Jsou jednodušší obětí pro využití a fyzického i psychického zneužívání všeho druhu. Neumí bez problémů přijmout pomoc okolí, protože se poté cítí neschopně. Nedokáží si užít ani pochvaly, komplimentu. Nevěří totiž, že si je zaslouží, že jsou toho hodni.
Dalším typickým znakem je neustálé srovnávání se s ostatními – lepšími, hezčími, úspěšnějšími… Tím se pak vlastně tyto osoby utvrzují v tom, jak jsou ošklivé, neschopné atd. Je to trochu začarovaný kruh.
Tím, jak sami na sebe nahlíží s opovržením, vnímají se jako podřadnou či podřazenou bytost, vyvolávají to, že s nimi jejich okolí i takto jedná. Často zůstávají ve vztazích, kde trpí, ale jsou s tím více či méně smířeny, protože proč by zrovna o ně stál někdo hodný, milý a kdo by si jich vážil.
Velmi mě mrzí, že si lidé necení sami sebe a přináší si tím do života obrovské množství potíží, zranění a negativ. Přitom i na sebelásce a sebedůvěře se dá zapracovat. Proto jsem se rozhodla tomuto tématu věnovat trochu podrobněji v dalších článcích.
Cesta k sebelásce a vyššímu sebevědomí je sakra dlouhá a často je k ní potřeba usilovné práce na sobě. Uvědomění si, že daná osoba je úžasná lidská bytost, která má právo být šťastná, milovaná, říci bez strachu svůj názor a stát si za ním.
Můj vzkaz k vám: Mějte se rádi! Stojíte za to!
