Mnozí z nás mají naprosto jasno, čeho chtějí ve své kariéře dosáhnout. Máme pevně stanovené priority i pracovní cíle. Denně na nich tvrdě pracujeme. V mnoha případech to vypadá, že se pro naši kariéru doslova obětujeme.
Položili jste si otázku, jak je to vlastně s vaším osobním životem? Jakou máte představu a vizi do budoucna? Máte vůbec jasno, jakým partnerem či rodičem byste měli být, jak bude za pár let vypadat váš vztah, jak se bude vyvíjet, kam bude směřovat? Jste ochotni do rodinných vztahů investovat tolik energie, kterou vykládáte každý den k budování vaší kariéry?
Možná že jste přesvědčeni o tom, že máte skvěle fungující vztahy a není nutné pro to dělat vůbec nic a vše bude fungovat jako doposud. Ale tak jednoduché to bohužel není.
Určitě nechcete, aby si vás vaše děti pamatovaly jako unaveného, nervózního a špatně naladěného rodiče, který se vůbec nezajímá, jak bylo ve škole či školce, a místo společně strávených chvil se denně zavírá v pokoji se svým PC a s výmluvou, že vše přece dělá pro svou rodinu, nebo je během rodinné dovolené sice fyzicky přítomen, ale myšlenkami je někde úplně jinde, vlastně ještě jednou nohou v práci.
Obdobně je to s partnerským vztahem. Když ptáčka lapají… Ze začátku se všichni snažíme toho druhého okouzlit, pečujeme o něho, upíráme si své záliby a koníčky v zájmu společně stráveného času. Ale za pár let… Příliš často zapomínáme na to, že fungující vztah není samozřejmost, je nutné o něj pečovat. A kdy jindy, když ne teď.
Osobně vnímám partnerský vztah jako soužití, kde má jeden druhého podporovat, obohacovat a doplňovat, ale zároveň o něj i pečovat, věnovat mu svůj čas. A děti si v dnešní době agresivních elektronických médií naši plnou pozornost zaslouží úplně nejvíce.
Jak říkala liška Malému princi o jeho růži v knize Antoine de Saint-Exupery: „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.“ Velmi trefná metafora, která v sobě nese hlubokou životní pravdu.
