Správná komunikace by měla být alfou a omegou každého leadera či personalisty. Zde je několik tipů, které se vám v praxi mohou hodit.
Prapůvodním úkolem mozku bylo zajistit naše přežití, tedy chránit náš život a být neustále ve střehu. Ani dnes tomu není jinak. Cca každou sekundu, aniž my bychom o tomto procesu měli tušení, mozek analyzuje, zda aktuální prostředí a dění kolem nás, je pro naše přežití v pořádku nebo ne. Vyhodnocuje stavy, informace, situace i osoby na ty, které jsou pro nás jakkoliv ohrožující, nebezpečné nebo naopak positivní, přínosné. Podle toho, k jakému výsledku mozek dospěje, takové emoce a zároveň reakce na danou situaci či osobu v nás vyvolá.
Nejistota znamená pro náš mozek stav ohrožení života.
Pokud nejsme schopni (tedy náš mozek není schopen) předpovědět přesný výsledek situace, vyhodnotí ji jako ohrožující a nastaví se na nejvyšší stupeň pohotovosti. Jde o život. Je tedy důležité, abyste v dostatečném časovém předstihu, před plánovanou poradou či před jiným formálním setkáním, seznámili své zaměstnance, o čem se přesně bude jednat a také konkretizovali cíl meetingu, aby mozek věděl, co ho přesně čeká a mohl být „v klidu“. Dejte kolegům možnost, aby se na svou roli a vaše očekávání připravili. Dosáhnete toho, že všichni zúčastnění budou v emoční i hormonální v pohodě. Snížíte tím nejistotu a pocit ohrožení.
Pokud tyto pocity člověk má, je automaticky v módu strachu, odmítání, hůře komunikuje, vše bere jako útok na svou osobu, méně kooperuje a není otevřen jiným názorům a nápadům. Má dojem, že je terčem útoku a musí se bránit – buď protiútokem, zamrznutím, tedy mlčením nebo radikálním odmítáním návrhů ostatních bez jakékoliv předchozí racionální úvahy. Připomíná Vám to průběh porad u Vás ve firmě?
Co tedy můžete udělat?
Poskytněte zaměstnancům možnost spolurozhodovat – třeba i v banalitách, zvýšíte tak jejich pocit bezpečí, důležitosti, důvěry v ně i toho, že mají šanci nějakým způsobem aktuální situaci ovlivnit.
Úkoly lidem rozdělujte do malých úseků s přesnou definicí výstupů a deadline, což je pro mozek lépe uchopitelné než stanovené dlouhodobé úkoly. Po nich dejte zaměstnanci vždy zpětnou vazbu k jejich provedení. Nezapomeňte na pochvalu.
Dejte lidem při zaučení jasně najevo, že chyby jsou součástí procesu učení.
Seznamte zaměstnance s vhodně vybranými konkrétními čísly, jak se firmě daří, jaké jsou plány do budoucna, jaké změny je budou čekat, jak konkrétně se dotknou jejich práce a jaký pro jejich tým i jednotlivce budou mít přínos.
Jasně jim sdělte svou vizi, popište dlouhodobé, ale předně ty krátkodobé cíle, kterých chcete ve firmě společně dosáhnout. Dáte tak jejich mozku jasný směr a cílovou rovinku, ke které bude směřovat svou aktivitu. Cestu, tedy strategii a dílčí kroky už nechte na nich a jejich aktivitě. Když je zapojíte, podpoříte jejich angažovanost.
V cílové rovince se vždy zastavte a společně vychutnejte dosažení cíle - pochvalou, poděkováním, třeba i společným posezením.
Impulzy k zamyšlení:
Nastala v minulých 2 týdnech situace, kdy jste mohl v druhém člověku vyvolat pocit ohrožení či nejistoty?
Jak tomu příště zabráníte?
Na co přesně si na základě této znalosti dáte v komunikaci pozor?
Být efektivní leader neznamená pouze rozdat úkoly a očekávat jejich splnění. Nadchnout, přesvědčit a motivovat kolegy je nesmírně důležité. Pokut tedy víme, jak náš mozek funguje, můžeme tyto poznatky využít ve prospěch svého týmu i k dosažení společného cíle.
