Všechny vás zabiju...

Jela jsem tuhle tramvají „do města“ – tak říkáme my „Porubáci“, když jedeme nakupovat do centra Ostravy. Sedím si v klidu v zadním voze, když najednou slyším jakési podivné mumlání.

Po chvíli to zesílí a je slyšet cosi o tom, že  "všechny vás zabiju a udělám tu pořádek " apod. Nenápadně se ohlédnu a vidím tam sedět podivného muže, poněkud zchátralého a ne právě čistého s taškou v ruce. Pořád si s různou intenzitou hlasu cosi přeříkával a najednou vyskočil a napřaženou rukou s  obrovskou intenzitou a razancí bouchl do madla a začal řvát cosi o vraždě. Stávala jsem se menší a menší a se mnou většina cestujících. Nenašel se jediný, který by muži odporoval. Tramvaj zastavila a nastal úprk ven – i já jsem vyrazila a přeběhla do prvního vozu. Hned několik nás šlo hlásit situaci řidiči a ten – nedbaje našich varování -  vyšel zkontrolovat situaci. Opět nikdo z přítomných mužů nešel s ním.

Chlap ve vlečňáku zatím řádil stále víc a víc. Vypadalo to, že je v pěkném rauši a snad ani moc neví, s kým že to bojuje. Už i řidič ztratil odvahu a ve voze se začalo ozývat: „Zavolejte policajty, nebo se něco stane...“ Ale pořád nikdo nic.

Ať vás nenapínám. Jeden se nakonec našel. Nedaleko od stojící tramvaje procházel strážník, tak na něj zavolal a nějakým způsobem rozzuřeného chlápka vylákal z tramvaje a ta se hned rozjela, aby nemohl naskočit zpět.

A co tím chci říct. Nepovažuji za rozumné, aby se jednotlivec s podobným individuem pokoušel dohodnout po dobrém či zlém. Ale v tramvaji bylo dost fyzicky zdatných mužů. Stačilo, kdyby se domluvili a chlápka SPOLEČNĚ zneškodnili. Ale asi ani jeden z nich nechtěl dávat všanc svůj život. Dokonce ani ti, co tam měli děti, které by jim za to doufejme stály.

Zřejmě - slovy Michala Horáčka - hodně je mužů, málo je chlapů....

P.S. Pánové, vy, kteří byste to jistě – kdybyste tam byli – udělali, nebo dokonce vy, kteří jste něco podobného již udělali, promiňte a klobouk před vámi dolů. Měla jsem v tu chvíli opravdu strach za bílého dne....