Učitelův začátek..., nebo konec?

Začátek školního roku je vždycky – řečí studentů - pro všechny pedagogy pěkný „záhul“, ale to, co přišlo letos, tu nebylo už dost dlouho. Bič krize, který nad námi všemi tak pěkně práská, dorazil i do školství.

Naší výhodou prozatím bylo, že jsme většinou organizacemi příspěvkovými, takže jsme donedávna žili ze „starých“ peněz. Teď pod hrozbou rozpočtového deficitu začalo ve všech školách proslulé utahování opasků. (Chybí mi tu snad už jen proslavená ruka trhu; obávám se však, že dojde i na ni.) Nejedna sborovna v zemi si vyslechla totéž: hrozí vám snížení platů – není na nenárokové složky, hrozí vám propuštění – populační křivka stále ještě klesá, dětí je málo a k tomu ještě: musíte makat, makat, makat, abychom byli lepší než ti druzí. Všechno, co není zakázané, je v konkurenčním boji povolené. Kdo umí, umí, kdo neumí…. má málo žáků. My jsme to podchytili, my jsme ti dobří… Ať mluvím s kterýmkoliv kolegou z kterékoliv školy, všichni slyšeli to stejné, jen v jiném balení. Kdo tedy dostane pomyslného Černého Petra, když jsou všichni tak skvěle připraveni???

Znáte rčení o h…, které padá zhora dolů? Nějak mě to napadlo… Když mě někdo naštve a pode mnou je ještě někdo bezbrannější, co mi brání  přehodit to na něj? Všichni ředitelé škol pod oním tlakem jsou. Mají nelehký úkol zabezpečit bezkolizní chod svěřených škol, zaplatit dobré pedagogy, popř. co nejelegantněji vypoklonkovat ony nadbytečné. A tady přichází na řadu výše zmiňované rčení. A nebohému pedagogovi nezbude než plnit všechny zadané úkoly. Musí nejen učit – na výuku je třeba se také připravovat, ale učit nově, kreativně, zajímavě, protože nedej bože, aby si klienti stěžovali! (Klienti jsou žáci.) Image je důležité, někdy za každou cenu. Děti jsou laxní, vědí, že někam být přijaty musí, že škola potřebuje, aby jejich výsledky byly co nejlepší, a tak se učitel dře, aby žáci, tedy vlastně škola byla úspěšná. K tomu RVP, ŠVP, plány, metodika, příprava k nové maturitě (pozor, nebyla přerušena, všechno zdárně pokračuje!).

A tak tu žijem. Ve cvičení jsem si posteskla, že se cítím být unavená a uslyšela jsem. Prosím tě, mělas dva měsíce prázdnin, denně jsi doma v jednu, na co ty si můžeš stěžovat!?! Co teprve my, úředníci! Nechci rozlišovat, jak se kdo nadře v práci a kdo si nosí či nenosí práci domů nebo kdo chodí domů v kolik hodin. Chci jen říci, že učitelské povolání je opravdu nesmírně náročné a vykonávat by ho měli jen lidé s mimořádně odolnou psychikou. Vybrat si učitelství jen proto, že „mi šla čeština a výtvarka“, není dobrá úvaha. Lepší by byla: mám rád adrenalinové situace, jdu učit!!!!

Všem učitelům přeju hodně sil v zápase se ŠVP, kompetencemi, výstupy a průřezovými tématy…