Tak nám spravili maturitu, hurá!

Milí studenti, ministr školství vám vzkázal, že není nutné se příliš učit. Důležitější je mít zmáknuté své učitele. Oni totiž budou opět rozhodovat o tom, zda maturitu uděláte, nebo ne. Jednotné opravování totiž ukázalo, že hodně z vás písemku na zadané téma v rozsahu 200 – 250 slov neumí napsat.

V mezinárodním testování jsou naši studenti na pomyslném žebříčku výkonnosti stále níže. Letos u maturit propadla málem pětina studentů, přesně 21,2 procenta studentů, a přesto se vina hledá tam, kde by asi neměla. Ze zhruba osmi tisíc odvolávajících se uspělo zhruba 500. I to o něčem vypovídá. Sebevědomé zdůvodnění odvolání: (cituji) „Mislím, že moje práce mněla odpovídající ůroveň a nezasloužím si neprojít…“ o něčem vypovídá. Také tvrzení, že je třeba přihlédnout k tomu, že na dané škole měli žáci málo hodin slohu, a tudíž se nemohli naučit psát písemnou práci stejně dobře jako na gymnáziu, ukazuje problém letošních maturit z druhé strany. Má mít žák učiliště vůbec maturitu? Opravdu zvýší jeho kvalifikaci? Nebo mu ubere čas, který mohl být věnován odborné výuce, ale na vyučování všeobecných předmětů to bude stejně málo?

Představte si odborný referát o výběru prvního automobilu, v němž se najdou takovéto perly. „…objemnější zavazadlový prostor se dá využít třeba při stanování s přáteli, nebo i k dojíždění do školy…“.  Nebo s jakou chutí byste se vrhli na novinový článek začínající slovy: „Milí čtenáři. Dnes bych vám ráda předvedla pracovní postup při výrobě palačinek.“ Autorka pokračuje o kousek dál: „Pánvičku rozpálíme spolu s olejem. …můžeme pomalu lít těsto na pánvičku. Pomalu proto, abychom se neopařili o olej.“ Jinde se dovíte, že palačinka má být tenká, ne víc než cca 1 cm! Vajíčka se roztloukají tak, že jimi „silně udeříme o hranu stolu…“ Další „kuchař“ píše: „V první řadě si připravýme hlubokou mísi, kde si vylijeme mléko a připravýme si vajíčka.“ „Po smíchání, hlavně důkladně promícháme buď robotem nebo, když má někdo síly, může ručně.“

V charakteristice nejlepšího učitele jste mohli objevit perly jako: „Učitele, kterého Vám seznámým byl můj třídní učitel… Vypadal takhle, že byl 175 cm vysoký, silnější postavy. Tváře měl buclatý.“

Opravdu si myslíte, že autor si zaslouží mít maturitu z mateřského jazyka? Představte si, že se stane vašim šéfem (má přece maturitu, tak to není sci-fi) a bude na vás psát posudek. Bože, uchraň mě něčeho podobného!

V úvaze se najdou i věty, na které vám vlastní maturita nestačí, někdy ani doktorát pochopit myšlenkové pochody autora nepomůže. „Když jsi vezmete, že v přírodě zejména u savců je to tak, že své ratolesti vychovávají dva jedinci.“ Když se tím nakonec prokoušete, čeká vás závěr: „Myslím, že dnešní děti si neumějí vážit lásky našich rodičů a příbuzných. A proto se dnešní rodiny tolik rozpadají, protože tam je málo lásky a tim pádem i odpuštění.“

Když jsem těchto pár větiček přepisovala, můj počítač šílel a podtrhával a podtrhával… Autory absence interpunkce, gramatické chyby, chybná diakritika (čárky nad samohláskami) vůbec z konceptu nevyvedly. Přesto v příštím roce bude často poměr jedniček a pětek mezi různými typy škol naprosto odlišný než letos. Učitel přece svého žáka zná, ví, čeho je „schopen“, kam sahají jeho síly, a klasifikaci často tomuto očekávání přizpůsobí. Takže gymnazista u „jednotné“ maturity bude hodnocen přísněji než učeň. Je to tedy opravdu jednotná státní maturita? Jedna úroveň pro všechny?

Opravdu musejí maturitu udělat všichni? Opravdu je pro „vzdělanost“ národa nutné, abychom měli x% obyvatel s maturitou, ale funkčně negramotných? Funkční negramotnost je přitom častá. Pustíte žákům magnetofonovou nahrávku třeba s úryvkem z Babičky a oni nejsou schopni reprodukovat, co slyšeli. Spousta lidí není schopna pracovat s návodem k použití – prostě mu nerozumí, neumějí vyplnit žádost o pas, občanku – pozor nemluvím o přestárlých, na které „je těch novot moc“! Víte třeba, jaký rozdíl je mezi rozteklou čokoládou a rozpuštěnou? Která patří na palačinku? A co si rozpálíte – pánvičku, nebo olej? Opravdu patří palačinka do olejové lázně? Nepatří tam spíš nějaké součásti motoru automobilu? Neúcta k jazyku zasáhla i ty, kteří by měli úroveň naší mateřštiny zvedat. Dětí ubývá, škol je mnoho, přijímá se každý, kdo projeví zájem. Každá hlava je důležitá – budeme-li vyhazovat, budou se nás bát a půjdou jinam. Tak a podobně se dnes uvažuje. Jen málo škol si drží svou úroveň. Většina se podbízí, jde s nároky níž a níž. Výsledkem jsou zpackané maturity. Nedávejme vinu CERMATU, hodnotitelům ani nikomu jinému. Vina je v samotném školství, v základní koncepci, která je špatná. A nový pan ministr to, co je opravdu špatné, neřeší. Jediné, co vyslyšel, je návrat opravování písemek do škol. Potěmkinova vesnice se začala právě malovat těmi nejrůžovějšími barvami. Za rok touto dobou ji můžeme zbourat a přemalovat na bleděmodro.