Stone a Thatcher vyvolali/y spor

Česká přípona –ová, kterou nosí většina Češek, prý vyvolává u mladé generace odpor, je-li připojena k příjmení cizinky. Dokonce některé z domorodek si ponechaly nepřechýlený tvar aspoň u příjmení svého manžela, které přijaly.  Například bývalá rosnička Petra Eliáš Voláková nebo další celebrity jako Kateřina Konvalinka Průšová, prezidentka fondu Kapka naděje Vendula Auš Svobodová nebo bývalá reportérka Kateřina Bouda Svobodová. Líbí se vám to?

Líbí, nelíbí, já si vždycky vzpomenu na Anežku Hodinovou Spurnou a Viléma Prokopa Mlejnka. V dětství se mi tyto dvě osoby díky svým jménům hluboce vryly do paměti. Moderní kombinace nepřechýlené + přechýlené příjmení, k nim ještě pokud možno dvě křestní jména, a je to skoro jako Hadži Halef Omar ben hádží Abú'l Abbás ibn hádží Dávúd al Gossarah z knížek Karla Maye. Představte si, že se jako Anna Marie Černá zamilujete do Pavla Bílého. Opravdu si budete od svatby říkat Anna Marie Bílý Černá?

Feministky tvrdí, že nosit příponu –ová je potupné, neboť přechýlený tvar vznikl proto, aby označil ženu, jež onomu muži patří, stala se jeho vlastnictvím. Dnes, kdy se manželství (snad) na peněžním základě nedojednávají, by bylo lepší říci „k onomu muži patří“. I ony ženy, jež si do jména vkládají příjmení svého muže, tím přece dávají světu najevo, že k sobě patří, že jsou pár.

Tím, že se stále více necháváme ovlivnit angličtinou, která ale funguje na zcela jiném jazykovém principu než čeština (např. nezná skloňování, mluvnickou shodu), dochází často ke kuriózním situacím – viz titulek. Co třeba říkáte na titulek v tisku: Williams opět vítězí, nebo Williams byla poražena až po tuhém boji. Nepláče čeština víc než Serena, které je to absolutně fuk, že v českých novinách má její příjmení trochu jiný tvar? Myslíte, že je čte? Nebo: Martina Navrátilová zvítězila nad Steffi Graf či naopak Steffi Graf porazila Martinu Navrátilovou. Čeština vyžaduje skloňování, takže by to mělo být „nad Steffi Grafem“ – podle feministek, Grafovou podle pravidel.

Děti se v sedmičce učí, že Nastasja Kinski se skloňuje bez Kinské, Tolstaja bez Tolsté apod. „Moderní čeština“ – tedy ona feministická Kinski ponechá a naopak vyrobí Tolstoju. A taková obyčejná Julča, která se narodila na Ukrajině, má smůlu, protože díky mezinárodním dohodám se její jméno přepisuje přes angličtinu, takže ač její jméno zní v češtině i ukrajinštině či ruštině stejně, musí se psát Yulia. A jmenuje-li se její otec Žukov a ona má v rodném jazyce přechýlený tvar Žukova, musí tak být i u nás, přestože přechýlený český tvar by zněl Žukovová (viz kosmonautka Valentina Těreškovová). A ještě se to bude psát anglicky Zhukova.

Upletli jsme si na sebe bič. Čím víc budeme mateřštinu komplikovat a snažit se ji přizpůsobit angličtině, tím do ní budeme vnášet víc problémů a komplikací, do kterých se my sami budeme zaplétat a ve kterých se pak nebudeme schopni orientovat.

A základní pravidlo, které se snažím předat svým studentům? Kde jde na cizí slovo aplikovat české pravidlo, udělejme to. Tedy vietnamská příjmení asi přechylovat nebudeme (stejně nevíme, co je příjmení a co jméno :-)), ale komolit příjmení slovanská a nepřechylovat německá či anglická je směšné. Málokdo je umí opravdu „anglicky“ vyslovit, takže přidání ženské přípony či skloňování už je pak prkotina. Ale aspoň nám to „jde od huby“. Jinak bychom dodnes hráli football a hockey a slavný román Jih proti Severu by napsal nějaký chlápek Margaret Mitchell.