Proč školné nefunguje?

Jeden kolega bloger si zde na tomto místě nedávno tuto otázku položil. Pokusím se mu na ni odpovědět.

Žák – student přichází, aby se vzdělal. Dobrovolně, ale zároveň nad sebou většinou potřebuje cítit pomyslný bič. Ať je to „sadistický“ učitel, který zadává jednu úlohu za druhou a nutí „ubohého“ studenta pracovat dlouho do noci, a tím ho vybičuje k vyšším výkonům, nebo rodiče, kteří nebožákovi vyhrožují utažením kohoutku peněz, nebude-li podávat výkony, jaké si oni představují. Nesplním-li zadaný úkol, bude to ostuda – mezi spolužáky, doma.  Pravidla zde diktuje učitel a student je dobrovolně přijímá. Nelíbí-li se mu, může jít o dům dál.

To, že mladí studují zadarmo, může být silnou motivací. Ale za podmínky, že budu-li se flákat a studovat déle, že je obvyklé, než je za státní peníze morální, pak si připlatím. A hodně. Tedy případné placení školného je silnou motivací, ale jen tehdy, je-li to forma trestu. Bude-li se platit školné vždy a všude, změní se vztah mezi studentem a učitelem. Student bude tím, kdo si za služby platí a může si diktovat podmínky. A učitel si hodně rozmyslí, jaké nároky na studenty, z jejichž plateb žije, bude mít. Pravda je, že placení školného by odstranilo možnou zvůli pedagogů, tedy možnost, aby mě někdo vyhodil od zkoušky, protože jsme si nepadli do oka (i když, jak mu dokážu, že to tak bylo?), ale posílí naopak případnou zvůli studentů při vytváření tlaků na pedagogy.
Dalším problémem jsou náklady na studium. Jistě je nelze vyčíslit stejně, stejně jako potřebnost na trhu práce či obvyklost odměny za práci po absolvování. Všeobecně se tvrdí, že zatímco studium na filozofické fakultě patří mezi drahá, platy jejích absolventů naopak mezi ty nižší. Vezme-li si půjčku student učitelství, bude ji určitě následně splácet obtížněji než student práv. A měla-li by být výše platby stanovena podle nákladů, první bude zadlužen opravdu na dlouho.  Už teď rodina dvou učitelů nemá na růžích ustláno, co teprve pak.
Ale samozřejmě je možné vyčlenit „superprestižní“ školu se „superprestižními“ obory, kde se bude platit horentní školné. (Všude ve světě podobné „superškoly“ existují.) Pak by ovšem její absolventi měli být doslova na roztrhání a jejich platy by měly nad platy absolventů méně prestižních škol vyčnívat. Ale absolvent regionální univerzity s nevalnou pověstí (nechci se žádné dotknout, ale bohužel tyto školy mimořádnou pověst nemívají), který se zadlužil na dvacet let, bude své dluhy splácet obtížně, protože bude muset po karierním žebříčku stoupat od nejnižších příček.
Dostali jsme se do časů, kdo „být studovaný“ je požadavkem doby. Pouhá maturita nestačí. Vysoké školy berou skoro vše, časem se ale někteří „vykartují“ a jdou to zkusit o dům dál. Těmto „věčným studentům“ je třeba v jejich studijní turistice zabránit tím, že po nějaké době po nich budeme tvrdě vyžadovat placení ne symbolického, ale „nákladového“ školného. Řádným studentům dejme šanci studovat za státní peníze, neboť opravdoví vzdělanci jsou měřítkem kvality každého národa, nejen Čechů. A že existují i pofiderní obory, které státu nic nepřinesou? Kdo rozhoduje, jestli jsou tak pofiderní? A nenajde-li absolvent takového oboru práci, bude se muset rekvalifikovat. Za své, protože v případě studia na státní útraty by mělo platit: jednou a dost!