Proč děti vyhazují školní obědy

Celý život pracuji jako učitelka a celý život se stravuji ve školních jídelnách. Dobrých i horších, skvělých i vyloženě špatných. 

"Ostravský magistrát nyní přichází se zajímavým projektem, který se dotkne stravování v jídelnách základních škol na jeho území. Projekt dostal název Fajne školní bistro a ve školách odstartoval s novým školním rokem. Jeho cílem je zatraktivnit stravování pro školáky, aby se mimo jiného zamezilo plýtvání jídlem." citace z Novinky.cz, 16. 9. 2019

Projekt mě zaujal, ale nemyslím si, že bude mít nějaký větší efekt. Podle mě je pes zakopaný jinde.

Pracovala jsem na škole, která nemá vlastní jídelnu a odjakživa jídla dováží. Kvůli nedostatku prostoru ve výdejně je podáváno jen jedno jídlo, není možný výběr. Dlouhé roky obědy dováželi z nedaleké školy stejného typu. Skoro všichni si stěžovali, brblali žáci i učitelé. V současné době se dováží obědy z obrovské centrální vývařovny, která vaří pro mnoho ostravských škol, a většina brblá opět. 

Chápu, že pro školní stravování platí docela tvrdé normy týkající se obsahu bílkovin, spotřeby masa a mléka, zeleniny. že je problém s ohříváním - ne každému pokrmu sluší.  Ale čočka s párkem, frankfurtská polévka, zapékané brambory s uzeninou podle mě právě této normě příliš neodpovídají, ani když k obědu podáte zároveň sladký jogurt.  Párek půlka děvčat vyhodí a jogurt buď donesou domů, nebo nechají ležet na stole. Proč se po obědě docpávat něčím, co obvykle snídám? 

Původní dovozce vařil klasiku - maso s brambory, omáčky, knedlíky, bylo to stále stejné, jak linka  podle pravítka. Nic vás nepřekvapilo, i když jídlo bylo někdy dobré, jindy méně.

Velkovývařovna inovuje. Dodává nejen klasiku, ale i speciality - kung pao s rýží, milánské špagety, švédskou rybí polévku, pizzu, smažený sýr s tatarkou, musaku. Co je to platné, když kuchaři nepoužívají ani koření, ani bylinky, všechno chutná stejně - nijak.  Např. pizzou je nazývaná buchta vysoká dva centimetry a potřená kečupem a posypaná špetkou sýra. Podobné je to s ostatními "specialitami". Nedá se to jíst, protože ve škole se nesmí dosolovat ani čímkoliv dochucovat. Když se zeptáte, proč dítě jídlo vyhazuje, řekne, že je to hnusné. A často má bohužel pravdu. 

Opravdu jsem nepochopila, proč místo toho, aby se rozpočítaná částka dala celá na hlavní jídlo, nutriční hodnota je doplňována jogurty či pudinky. Zeleniny se podává minimálně a co je nejhorší, porce jsou "unifikované". Spousta menších dívek - i větších - by si dala méně přílohy, zatímco jejich chlapečtí spolužáci zvící málem dvou metrů by onen "odpad" na svém talíři radostně přivítali. Nelze. Spěchá se, tak se to fláká, jak to vyjde. Ber, nebo nech ležet. Takže středoškoláci, aby neměli problémy" chodí oběd čipnout a jdou si do hranolkárny nebo na pizzu k Albánci.  

Cože jsem vlastně chtěla říci? Že je vše v lidech. Když budeme nejen vymýšlet, co dětem k obědu podat, ale také jak to ochutit, aby jim to chutnalo, když budeme vydávat o chvilku pomaleji, ale s rozumem a citem, mohl by se vztah dětí ke školnímu stravování zlepšit. Zatím nevidím cestu ven. Podhodnocené kuchařky na svou práci kašlou. Nasypat do hrnce, zamíchat, naflákat na talíře. Mnohé se na strávníky mračí jak na vrahy a místo bazalky a tymiánu jim sypou do talíře jed svých pohledů. Ve školní jídelně či bufetu to nikdy nebude jako v interhotelu, ale i rizoto, žemlovka  či šunkafleky mohou chutnat. Ba co víc, mohou chutnat skvěle, když jsou uvařené s láskou.