Příteli

Ten znáte? Přijde mladý muž do pokladny v Praze na hlavním nádraží a zavrčí: "Dvakrat, pičo!" "Na Hlavní, nebo na Svinov?" opáčí prodavačka.

Pokud jste nepochopili, následuje dodatek. Vtip si dělá legraci z toho, jak vulgárně se mluví v Ostravě, kraji hrubých havířů a hutníků, temné menšiny obývající ostravský Bronx - Přívoz. Pokud se ale zajímáte o fotbal, víte, že ostravští fanoušci na inkriminovaném slovu nevidí nic extrémně vulgárního, naopak, učinili z něj oficiální baníkovský pokřik, který se často nese stadionem a který si mnozí hrdě nechají natisknout na své bleděmodré tričko. 

Když jsem před více než čtyřiceti lety přišla do Ostravy a shodou okolností rok a půl strávila v právě Přívoze, kde jsem denně potkávala havíře s černýma očima a tmavé spoluobčany loudící pod jakoukoliv záminkou drobné, nejvíce mě zaskočila právě ono jadrné vyjadřování, které padalo z úst mužů, jako by se nechumelilo. Časem jsem si zvykla, že ač havíře s podmalovanýma očima už nepotkávám, hrubý slovník většině Ostravanů tak nějak zůstal. 

Své děti jsem se snažila vést podobně jako moje maminka mě a mého bratra. Jsou slova, která můžeš znát, ale slušný člověk je nepoužívá. Výjimkou může být situace, když se kladívkem praštíš do prstu a ulevíš si, tam se to dá tolerovat. Čas šel dál a já si uvědomila, že když rozbiju talíř nebo mi spadne hruška na palec u nohy, ujede mi občas výraz, za který bych jako dítě šla do kouta, nebo dostala zaracha. Že mé děti si nadávají do debilů a nevidí v tom žádnou hrubou urážku, jen momentální nesouhlas se sourozencových jednáním. 

Začala jsem si všímat vyjadřování svých studentů a došla jsem k názoru, že za co jsme kárali před lety učně, dnes tiše tolerujeme gymnazistům. Studenti vysoké školy se oslovují vole, vole, někdy použijí i ono slovo z vtipu, ale co mě překvapilo nejvíc, oslovují se tak i dívky. Hoši mezi tím objevili své přirození jako vhodné oslovení kamaráda a vulgární označení povětrné ženy už dávno nemá příchuť žalovatelné urážky.

Ale abych nelamentovala nad Ostravou, ono se to změnilo všude. Ještě před pár lety jsem ve vlaku na Královéhradecku s úsměvem sledovala, jak si středoškoláci vedle mě nadávají láskyplně: "Ty joudo!" a dnes se oslovují mnohem jadrněji i oni.

Hrubneme my, nebo jen náš slovník? Je to jen proto, že chceme být zajímaví a nejdeme pro slovo daleko, nebo si opravdu nevážíme jeden druhého? Každá mladá generace přinesla do jazyka svou stopu, hlavně v hodnotících výrazech, kde se nespokojila se slovníkem svých rodičů. Takže co pro generaci dědů bylo príma, pro generaci otců už to bylo senza a pro tu nejmladší super. Mým vnukům jsou k smíchu všechny tři výrazy, pro ně je všechno hustý. K dotváření slovníku patřily i silné výrazy v ústech pubertálních mladých mužů. Ale byli tu rodiče, kteří se snažili své děti usměrnit, a většinou to fungovalo, navíc hrubé vyjadřování se považovala za hodné člověka z nižší společnosti. Dnes často podle slovníku nerozeznáte člověka vzdělaného od bezdomovce. Postavte se k hřišti, kde tatínkové se svými synky čutají do balónu, a uslyšíte věci!

A co je nejhorší - vulgárně mluví politici při televizních besedách, prezident ve svém projevu, v parlamentu se poslanci titulují zvířecími jmény a používají slova dříve žalovatelná. 

Máme mezery v pravopise (v ostravském Tesku visí navigační cedule: směsy), neumíme se správně vyjadřovat, machrujeme s cizími slovy, ale vulgarismy ovládají už děti z mateřinek. Škoda. Neměli bychom s tím něco dělat?

Jednou jsem suplovala klučičí tělocvik a kluci si jako obvykle nadávali do volů. Zastavila jsme hru a ve snaze napomenout a zároveň příliš neprudit říkám: "Pánové, zkuste místo každého, ty vole, říct příteli. Uvidíte, co to udělá." Kluci z toho měli velkou legraci a až do konce hodiny to opravdu dělali. A když se někdo spletl, hned ho opravovali. A kde je pointa? Když jsem šla za týden kolem hřiště, kde ve volné hodině kluci hráli nohejbal, slyšela jsem jak jeden volá na druhého: "Žádný, ty vole, ale příteli!"