Nové maturity - báchorky a pověsti

Tentokrát nechci nic kritizovat, jen uvést na pravou míru. Ostatně ani bych jako součást soukolí neměla, ale doufám, že má snaha nebude oceněna "padákem" ze systému.

Dnes začal maturitní mararton - pro studenty, ale i pro učitele. Ono to je totiž trošičku jinak. Vzletná slova jedné paní ředitelky, jak je to krásné, že učitelé se mohou plně věnovat studentům, neboť nemusí opravovat písemky, jsou trochu mimo. Možná z její školy nikdo neopravuje. Ale národ český určitě nevěří, že centrální hodnotitelé k nám přiletěli z Marsu, a až vše opraví, zase odletí. Nikoliv. Jsou to "obyčejní" učitelé z různých českých i moravských středních škol.

Mnozí z nich do toho šli kvůli vidině výdělku (poměrně dost učitelů dnes pracuje na částečný úvazek a z toho se tak můžete akorát pást, obzvlášť máte-li rodinu). Další ze zvědavosti - to je i můj případ. Ale v každém případě NEJSOU nijak osvobozeni od normálního celodenního zápřahu ve školství.  Navíc jsou pod permanentním tlakem na včasné odevzdání práce, jež se řídí přísnými předpisy. Dřív jste opravovali lidi, které znáte, tudíž jste znali jejich "drobné úchylky", naučili jste se rozluštit jejich písmo. Teď budeme opravovat jiné studenty s jejich "extrabuřty". Také - ač jsem humanitně zaměřená a technika je mi (až na počítače šumafuk) - budu třeba opravovat práce technicky zaměřených studentů, takže vlastně nebudu rozumět podstatě toho, o čem se v práci bude psát. Už teď mě to znervozňuje. Náročné je v takovém případě oprostit se od nezaujatosti, když vás práce prostě nebaví. Možná to nakonec i bude spravedlivé - i když uvidíme, naše emoce můžeme potlačit, ale ne zcela eliminovat (tedy onen prvek líbí x nelíbí, jenž je součástí slohu, ač chceme či nechceme).

Co se mi ale hlavně nelíbí, je to, že sdělovací prostředky o nás mluví jako o hodnotitelích, které si vyškolil CERMAT - neslyším tam však dodatek - z řad již dříve proškolených učitelů, kteří se (sice za peníze) uvolili podstoupit další školení a opravovat nikoliv desítky maturitních písemek, jak byli zvyklí, ale stovky. Možná i s vidinou mimořádného přivýdělku, ale často také s hrůzostrašnou představou bezesných nocí v trvání téměř jednoho měsíce.

V každém případě se jedná o svého druhu experiment a moc přeji nám HOPPíkům i žákům - maturantům hodně sil a štěstí při výběru témat a následném hodnocení. A všem zainteresovaným hlavně aby vše přežili ve zdraví. Opravit několik set prací vedle normálního pracovního vytížení v době, kdy zároveň poběží zkoušky ústní, bude pro učitele-hodnotilele pořádný zápřah.

P. S. Tušila jsem, že šlápnu bosou nohou do sršního hnízda. Ale v úvodu jsem psala, že nehodnotím, nekritizuji, jen chci pár věcí uvést na pravou míru, neboť sdělovací prostředky neinformují přesně. O tom, co my, učitelé chceme, či nechceme, diskutovat nehodlám.  Ani o spravedlivosti, či nespravedlivosti - opět jen upozorňuji na úskalí. Úvahy přenechám čtenáři.