Muž po prohře na automatu přepadl hernu, ukradl desítky tisíc

Tento titulek mě na iDnes.cz zaujal. Co vede někoho k tomu, aby hrál na automatech tak vášnivě, až je schopen krást a snad i zabíjet?

Po listopadu 89 se začaly různé herny množit přímo geometrickou řadou a přibývalo lidí, kteří si bez hraní nedokázali představit život. Některá města po letech začala přemýšlet, co s tím, jak tento problém zvládnout. Ale neboť nejen náš pan prezident prosazuje mocnou ruku trhu, myslím, že – oproti omezení prostituce v ulicích měst – vůbec neuspěli. Ať se podíváte, kam chcete, všude je najdete: herny s automaty, automaty v hospodách, někde dokonce na chodbě. Děti hrát nesmějí, ale často i je vidíte vhazovat mince do ďábelských mašinek – když je nikdo vidět nechce, tak je prostě nevidí. Mladík z titulku třeba vůbec není špatný člověk. Je jen nemocný. Nemocný závislostí na automatech. Odborníci – oproti politikům - tuto závislost považují za mnohem horší než třeba tu na cigaretách, alkoholu, možná i na drogách. Na člověku závislém na automatech není totiž nic vidět. Chodí do práce, může to být skvělý milující otec a manžel, je jinak zodpovědný, pracovitý, inteligentní. Ale cestu kolem čertovských bedýnek prostě bez následku nezvládne.

Znám několik odstrašujících příkladů. Otec tří dětí na střední škole prohrál úplně vše – dětem zbyly jen jejich postele v dětském pokoji. Televizi, ledničku, kola, všechno jim prohrál, nakonec prohrál i svou firmu. A byl to vysokoškolák, úspěšný podnikatel; nakonec skončil pro zpronevěru ve vězení. Matka ze zoufalství začala pít…

Případ č. 2. Skvělý mladý muž, sportovec, dobře zapsaný v zaměstnání, oblíbený, inteligentní. Nedokázal automatům odolat, byl schopen pod jakoukoliv záminkou vyrazit z domu – třeba cestou s odpadky do kontejneru, jen aby mohl hrát. Když nebyl schopen platit dluhy, spáchal sebevraždu.

A teď otázka: kdo je na vině? Oni dva muži? Jejich rodiny, že to nechaly dojít tak daleko? Ale jak měli jejich blízcí vědět, že je to s nimi tak vážné? Jak jsem podotkla výše, na takových lidech nic není vidět – to opici nebo rauš poznáte na první pohled. A kuřák vám aspoň smrdí kouřem. Mocná ruka trhu si automaty žádá – je o ně zájem a přinášejí peníze všem zúčastněným – majitelům i státu. Že o ně obírají třeba děti hráčů, nikoho nezajímá, peníze nesmrdí a každý má přece možnost obejít  automaty velkým obloukem. Ale… Víme my předem, jaká je naše psychika? Jestli podlehneme, nebo jsme ti šťastní, kterým se nic nemůže stát? Kdo nám to předem poví? A když to zkusíme a budeme ti, kteří to nezvládli, je pozdě. Za hráči zůstávají jen dluhy, rozvrácené rodiny, ožebračené děti, ztracené existence. Stojí to státu opravdu zato, onen pofiderní zisk? Co myslíte? Souhlasíte se mnou, že automaty – myslím ty „na peníze“ by se měly zakázat? Že hra by měla být hrou – bez finančního zisku a proher, jen adrenalín ze hry samotné. Myslím, že následky hráčské vášně jsou tak vážné, že by opravdu bylo třeba udělat vše pro to, aby k podobným tragediím docházet vůbec nemohlo. Souhlasíte, nebo ne?