Módní trendy ve vlastech českých

Četli jste Onu Dnes? Tak to jste viděli, co u nás rádi nosíme. A že to nejsou jen pověstné sandále s ponožkami.

Mě osobně nadchly třeba bokové džíny a hned nad nimi kila špeku. Pořádně prorostlého. Být mužem, moje srdce …. se zatřese hnusem. Pak také stejně mohutnou dámu s holými rameny a viditelnými ramínky podprsenky. Když se podíváte kolem sebe, kolik podobných mladých dam uvidíte?  Spoustu. Vypasené, v bokovkách, s krátkým tričkem, odhalenými rameny a sulcovatými pažemi, ale sebevědomé, ubezpečené o své kráse a půvabu. Kam se na to hrabou zasmrádlí padesátníci v kraťasech a s ponožkami do sandálů! I když klasické černé ponožky od Vietnamců v béžových sandálech k strakatým bermudám je také lahůdka….

Opravdu jsme my, Češi, tak nevkusní? Nevadí nám, co si na sebe navlékneme? Mnohé oblečení na první pohled není jen od Vietnamců, možná dokonce nebylo nejlevnější, a přesto výsledný dojem působí odpudivě. Proč?

Někdy si říkám, že si nevážíme sami sebe. Svou práci se přeci dnes už snažíme prezentovat co nejlépe – ostatně závisí na tom naše finanční ohodnocení. Ale sami sebe často prezentujeme jako „socky“ (tento termín používají naše děti pro nemoderně a lacině oblečené spolužáky). Přitom se tak zdaleka necítíme. Nejhorší jsou postarší dámy a postarší pánové, kteří zkombinují naprosto vše; mnozí dodnes nosí proslavenou ledvinku s doklady místo kabelky (máte něco proti pánské kabelce?). Dokáže mě vytočit i to, když obtloustlý muž má kalhoty s páskem posazené hluboko pod pupkem, a dáma naopak o číslo menší kalhoty hluboce zaříznuté v ona místa. Přesto musím souhlasit s tím, že v dnešní době je i  spousta elegantních žen středního věku, které vědí, co jim sluší.

Nemám nadváhu, jen mé tělo už není tak pevné jako dřív, a tak se vždycky rozmýšlím, jestli se mi pod svetříkem nerýsují „špeky“, jestli mi přes džíny nevisí břicho, jestli mi nekoukají ramínka od podprsenky, jestli nemám pod bílým tričkem či kalhotami barevné prádlo, popř. ponožky nevhodné barvy. Když pak ráno jedu autobusem a vidím studentky, které si s podobnými otázkami zcela evidentně hlavu nelámou, je mi smutno. Mládí je samo o sobě krásné tím, že je svěží, neopotřebené, ale ani jemu některé věci vůbec nesvědčí. Oblečení na výběr je přitom spousta, méně movití mohou nakupovat i v sekáčích, kde se občas dají ulovit skvělé kousky za pár šupů. A ještě jedna věc mi vadí: nedostatek kreativity. Všichni mladí chtějí mít to stejné – od džín po značku mobilu. Škoda. A když už chtějí vypadat jako individuality, volí něco opravdu šokujícího, jako starou zdravotnickou uniformu, ušanku po dědovi či martensky k hedvábné sukni. Ale aspoň něco, je-li to nošeno s patřičnou grácií.

Když přijedete do Tuniska, spousta žen má na sobě stále ještě burku a čádor – nemají s oblékáním žádný problém. Individualitu vyjádří hennovou kresbou na dlaních a chodidlech. Nás nikdo nenutí nosit ani uniformy (pokud nejste u policie), ani být zahalené od hlavy až k patě, ale přesto se „uniformujeme“ kolikrát sami (i samy).

Maminky, až zas navlečete své dítko do  oblečení Marks & Spencer, nezapomeňte na sebe. Bokové džíny, tričko s potiskem (nejlépe reklamním), vylézající špekatý pupek, ošlapané tenisky či balerínky, ledvinka kolem pasu nebudou to pravé. Než vyjdete ven, prohlédněte se v zrcadle. Ať ony zmínky o tom, že Češi jsou známí nošením ponožek do sandálů ze západních průvodců co nejdřív zmizí.

P.S. Jen ta igelitka asi hned tak nezmizí. Nosím ji v kabelce občas taky – kdybych nutně potřebovala cestou z práce nakoupit. A ze zvyku ji hned nevyhodím, občas poslouží i vícekrát. Ostatně znáte ten vtip o českých ženách? K čemu nosí u nás ženy kabelku a igelitku? V kabelce mají doklady a v igelitce zrní :-D…….