Co nosí vaše děti do školy, pouzdro, nebo penál?

Maturanti měli v nabídce slohových prací i výklad o rozdílech ve vyjadřování v Čechách a na Moravě. Zajímavé – z těch mých si to nevybral žádný – prý je to nezaujalo. Mně téma zajímavé připadalo.

Když byly moje děti malé, neustále se hádaly s bratranci, zda je správně sýr, nebo sejra, papuče, nebo bačkory a navzájem se zlobily tím, že si střídavě nabízeli limonádu a sodovku.

I já jsem měla spoustu veselých historek; některé mi v daný moment moc veselé nepřipadaly, ale dnes slouží ve společnosti k všeobecnému pobavení. Třeba když má kamarádka jela poprvé na návštěvu ke svému vyvolenému do Krnova. Bylo to o Velikonocích a já jsem k přání pěkných svátků přidala dnes už okřídlenou větu: A dobře ji, Františku, vyšukej. Kamarádka pocházela jako já z východních Čech, a tak ji mé přání nijak nepřekvapilo, ale jejího přítele jsem doslova vykolejila. Zmohl se jen na: Maminka nás nenechá spát spolu….

Stejně tak narazil můj bratr – v oné době dospělý seriozní, docela vysoce postavený člověk, když na přivítanou poplácal mého – tehdy čtrnáctiletého – syna po zádech se slovy: Tož co ty, kokote ostravsky? Můj syn jen polkl a vyrazil ze sebe: A víš, strejdo, co to znamená? Strejda se na něho podíval překvapeně a odvětil, že sice ne, ale slyšel to včera v televizi v jednom filmu z hornického prostředí.

Když odhlédnu od nejobvyklejších záměn limonády a sodovky, na niž narazil i můj zeť, když k nám jel poprvé, ti, co pobývali na kolejích, kde Moravané a Češi bydleli často pohromadě, by mohli vyprávět své storry. Taková prosba: rožni, pronesená v pozdních nočních hodinách, vyvolávala u zúčastněných představu, že kolega z učení totálně zblbnul, když myslí k ránu na ražniči. Stejně tak, když mi tchýně líčila, že bude muset vylíčit, protože ta kuchyň už vypadá hrozně, nechápala jsem, „co tím chtěl básník říci“. Vrcholným nedorozuměním bylo, když jsem k svátečnímu obědu u tchyně prostřela s kroucením hlavy nůž, vidličku a lžičku, jak si přála tchýně, a ona to komentovala slovy, že o lžičenkách přece nic neříkala, tak proč jsem tam ty lžičky nedala.

Podobné rozdíly ale můžete zaznamenat i přes hranici. Při zájezdu do Polska moje děti s neskrývaným veselím zaznamenaly reklamní slogan, jenž zněl asi takto:  Wino w szkle, ser na stole - zapraszamy do naszego sklepu. Kupodivu mnohem víc než poznaný vulgarismus, je nadchlo pozvání do sklepa...

Dnes už vím, co je bazmek, klamerky, sicherka a podobná slova, ze kterých mi šla kdysi hlava kolem, jazykové rozdíly mezi Moravou, Slezskem a Čechami mě uvádějí do stavu nadšení stále. Když jsem teď jela na sraz svého gymnázia, ve vlaku jsem se setkala se skupinou středoškoláků. Byli hluční, rozverní, občas jim něco „ulítlo”. Když ten jeden druhého něčím naštval a ten na něho zařval: Nekecej, ty joudo! představila jsem si, jak by to zaznělo v Ostravě, a řekla jsem si: Ještě že ty rozdíly jsou.