Ilona Ondráčková
Robotka Máňa II.
„Copak nám nesete, maminko?“ zareagovala na pohyb v úrovni svých kamerek v modrých umělých duhovkách nová družka Lojzíka Máňa. Seděla jako vždy v pohotovostním režimu u kuchyňského stolu.
Ilona Ondráčková
Robotka Máňa I.
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu. Na první pohled se zdálo, že pozoruje svými kamerkami důmyslně ukrytými v průzračně modrých panenkách očí západ slunce z okna.
Ilona Ondráčková
I babičky věří na zázraky
Z hlubokého snu mě probouzí jasná zlatavá záře, která vchází tabulkou skla přímo do mé ložnice. “Aha” pochopila jsem, když mé oči opět přivykly světu lidí. Zapomněla jsem zhasnout lampu s hvězdou na parapetu.
Ilona Ondráčková
Nečekaná operace na autobusové zastávce
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude a využila jsem těch deset minut k malému občerstvení. V žaludku mi kručelo a byla mi zima.
Ilona Ondráčková
Vůně Vltavy
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho náručí. Drží se pevně jako klíště a rozhlíží se okolo sebe. Voda proudí směrem na Prahu a je v pozdním odpoledni tmavá s nádechem do zelena. Na dno nedohlédneš.
Ilona Ondráčková
Prázdniny u babičky
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně, jako jsou jimi dětská srdce naplněná až k prasknutí? Možná, že ano. Určitě je to možné alespoň ve vzpomínkách.
Ilona Ondráčková
Pan Králíkář
„Kde je dnes pán s králíčkama?“ rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.
Ilona Ondráčková
Dědictví po otci
Co byste si přáli, aby po vás jednou, na světě, až už tu nebudete zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší?
Ilona Ondráčková
Křehké dámy o berlích
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po vlhké dlažbě a jela jsem k zemi jako namydlený blesk.
Ilona Ondráčková
Dušičková pohádka
Zahlédla jsem je jednoho prosluněného odpoledne, jak kráčí přes rušnou křižovatku v Praze. Věnovala jsem se zrovna své jedné z nejoblíbenějších činností při čekání na tramvaj. Chytání lelků a pozorování svých bližních.
Ilona Ondráčková
Podzimní zen
Příroda nám namíchala nový parfém Podzimní zen. Vůně země, která je naplněná až po okraj všemi svými odvedenými sliby. Sametově hladká i drsně vroubkovaná. Odrážejí se v ní barvy temně fialové, tmavě rudé, zářivě žluté,
Ilona Ondráčková
Boj o kouzelnou knihu
Po zatažené obloze se opilým tanečním krokem začal prohánět vítr. Chvíli tančil svižnou polku v kruzích aby za chvíli změnil styl v trhané a rychlé tango. Vír ledového vzduchu hnal oblaka do houfu před sebou.
Ilona Ondráčková
Neplánovaná dovolená
Na dvorku v trávě ležela opuštěná růžová teniska. Rozhlížela se udiveně okolo sebe. “Kdepak se schovává moje kolegyně? Moje věrná družka, druhá do páru?” Ale ať se rozhlížela doprava i doleva, kam jí špička a pata dovolila kouknout,
Ilona Ondráčková
Tureček za sedm korun
Stalo se to devadesátých letech. Káva turecká do skla i do šálku se v kavárně u Hubáčků podávala za pouhých sedm korun českých. A v celém Písku byla nejlevnější. Pracovala jsem tenkrát jako barmanka v denní kavárně.
Ilona Ondráčková
Bárbínka
"Jmenuji se Tamara! A je ve mně víc života, než v té malé ubožačce! Tiše a zle zaševelí malou pusinkou plastová panenka s blonďatou ofinkou a dvěma culíčky.
Ilona Ondráčková
Svatby jako řemen
“Takže, dědo. Máte auto číslo 2 a budete se držet hned za autem číslo 1, ve kterém pojede ženich se svým svědkem, bratrem nevěsty a jejich dcerami. Je vám to jasné?”
Ilona Ondráčková
O třech syrečcích
Žili byli, ale spíš se jen nazdařbůh kutáleli tři syrečci. Byl krásný jarní den v parku. Užívali si vyhlídku ve stínu, chráněni barevnými kosatci a tulipány. Nasávali ze všech stran novou vůni. Tak odlišnou od jejich syrečkové.
Ilona Ondráčková
Láska v nebi
Srdce osamělé romantické ženy je jako srdce z pouti. Obrovské, kýčovité a přeslazené. A křičí na všechny světové strany: Miluji Tě! A ze všeho nejvíce touží po lásce. Lásku zažívat a dostávat. Být ta jediná a osudová.
Ilona Ondráčková
Puberťačky ze střední
“Nejsi vůbec marná, Nikčo.” škádlila ji tenkrát v březnu spolužačka ze střední, když si na společných záchodcích zvýrazňovaly rty růžovým labelem s příchutí jahody a kontrolovaly v zrcadle, zda se jim nerozmazala řasenka pod očima
Ilona Ondráčková
První dovolená v obytňáku
"To je dlouhá cesta!" podává stížnost dvou a půl letá vnučka už po několikáté "Do Polska jezdí socky." konstatuje otec zetě, bývalý kamioňák "Na další cestu pojedu nejdřív až za rok!" upřesňuje dcera
Ilona Ondráčková
Svatba s příchutí burčáku
“Ano!” Vyslovila jsem rázně a nahlas to důležité slovo. Ale neuvědomila jsem si, že jsem právě skočila oddávajícímu úředníkovi do řeči.
Ilona Ondráčková
Soumrak sexbomby
Nejdřív jsem si myslela, že hubnu a zaradovala jsem se! Bodejť by ne. To věčné pocení! Ty probdělé noci! Ty propady krevního tlaku a pokusy o mdloby. Když nevíte, zda vám zrovna došel v krvi cukr nebo estrogen?
Ilona Ondráčková
Umělá inteligence nás odnaučí aroganci
jsou schopni ze sebe lidé vyplodit a jak se chovají, když přijdou požádat jiného člověka o službu, servis. Takové chování jsem nezažila ani v podnicích pochybné kvality a pověsti! Ve kterých jsem kdysi pracovala.
Ilona Ondráčková
Kdybych byla květinou
Moje milovaná babička Bedřiška, kterou vychovaly jeptišky a vdávala se až po třicátém roku věku byla bylinkářka. Bohužel jako dítě jsem se neptala na podrobnosti. Kdo ji naučil umění, která bylinka je vhodná na kašel ...
Ilona Ondráčková
Má smysl si ještě něco přát?
"A má to ještě smysl? Něco si přát? Když to všechno stejně nakonec dopadne úplně jinak?" zeptala se mě v telefonu bývalá kolegyně Maruška, ve chvíli kdy jsme si vzájemně přály do Nového roku.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
