Zlovolná a svévolná manipulace s detaily

Podsouvání a deformovaný výklad nějaké události, faktů či popisu skutečnosti vyžaduje od veřejnosti stále větší pozornost. Nejde o nějakou sofistikovanou techniku komunikace, nejhorší je množství lhářů jednajících ve shodě ...

... jen k nějakému pochybnému účelu.

Nyní se vedou plamenné diskuse k důchodové reformě (dále jen DR). Aniž bych celkově věřil či popisoval tuto „reformu“, nemohu se vynadivit veletočům výkladu, jak to s důchodovou reformou a jejím současným vznikáním bylo a je. Tak se  19. července  hádali Nacher za ANO a a Jakob za TOP 09 o důchodové reformě. Podle Jakoba Andrej Babiš vyprávěl o DR osm let pohádky, což značně odporuje soustavnému tvrzení Skopečka za ODS, že v DR neudělalo ANO vůbec nic. Jakob nyní připustil, že se vyprávěly pohádky, ale nestalo se vůbec nic. Ovšem ve čtvrtek  20. července  v další hádce Juchelka za ANO a Lochman za STAN jsme se dozvěděli, že vedle pohádek zde byla nějaká důchodová komise, jejíž výsledky se nepodařilo předložit v jednotě a schválit. Nyní prý však ministr socialismu Jurečka za KDU vzal tu neexistující pohádkovou reformu a dopracoval ji a nyní ji předkládá, což by se prý ANO mělo líbit a mělo by bez odporu schválit. Komu a čemu můžeme věřit? Komise pro DR existovala a snažila se v široké shodě mnoha i opozičních názorů cosi vyjednat, což se v tehdejší výbušné situaci nepovedlo. Každopádně to není Skopečkovo „vůbec nic“, Rozhodně to trochu odporuje údajné pohádkovosti této reformy, kterou nynější pětikoalice předkládá. Pětikoalice by neměla mimo Skopečka pouštět do médií další neskalní politiky…

Nad tím sedá bohorovná moderátorka Volfová za Prima, která se nezeptá na tyto před ní během nějakých 48 hodin vyřčené rozpory. To člověk nepochopí, jakou kvalifikaci na takovou nestrannou novinářskou práci novinář potřebuje. Posadil bych tam AI nebo to spustil bez moderátora. Vyšlo by to na stejno.

Další neuvěřitelně zbabranou mediální kauzou je taneček kolem výroků herce Duška k problematice rakoviny. Moderátorka Volfová si z hercovy velice pozorné a rozumné reakce, v níž vysvětluje kontext svých výroků vzala jen to „podstatné“, že média za nic nemohou a za vše může herec. Ale za co vlastně? Sám jsem onkologický pacient v preventivním sledování po dvou odoperovaných nádorech a chemoterapii. I mně umřela maminka na druhou rakovinu. Zcela souhlasím s tím, že zásadně rozhodují postoje nemocného člověka. V prvním případě rakoviny mojí maminky se mi podařilo ji vyburcovat a motivovat k překonání a „uzdravení“, které při tehdejších možnostech léčby před dvaceti lety nedopadlo bez značných invalidních následků. Dnes je léčba mnohem individuálnější a následky jsou mnohem mírnější, i když nějaké jsou vždy. Druhá rakovina mojí maminky byla souběhem nešťastných okolností, ale i návyků a dědictví špatné životosprávy. Nebudu zabíhat do detailů. Naznačím pouze, že moje maminka kouřila, což jistě nepřispělo k jejímu plnému zdraví a kondici. Nicméně nedostala rakovinu plic, ale zcela ojedinělou variantu rakoviny tkání v ušní oblasti. Nějakou dobu trvalo, než se vůbec rozeznalo že jde o rakovinové bolesti ucha. Potom jsem sjezdil s maminkou všechna dostupná pražská pracoviště, kde studovali její problém. Mezitím rakovina nebývale eskalovala a my jsme skončili na jisté onkologii (nebudu ji jmenovat), kde lékař maminku dvakrát obešel a vyslovil, že se nedá nic dělat a že nyní již půjde jen o paliativní léčbu, což je pouhé tišení bolestí. Neumím a nechci dál popisovat obrat, který nastal v mysli mé maminky. Od té doby si přála umřít doma. Nakonec se to podařilo, ale bylo to spojeno s mimořádnými problémy a úsilím. S takovým přáním nemocného systém nepočítá. Umřít doma je největší luxus.

Tudíž v kontextu vlastních prožitků zcela chápu, o čem herec Dušek mluvil a co se snaží, možná pro mnohé nesrozumitelně, říci. Nemocný rakovinou se v jistém stádiu obrátí proti životu a chce uniknout z kolotoče beznaděje a špatně utišitelných bolestí. Na druhou stranu, kdo neprodělal karcinom, neví, o čem je řeč. Mne hercovy výroky nijak neurazily a chápu, že se snaží sám sebe motivovat k největší vnitřní vůli vůči této zhoubné nemoci. Je to sice do jisté míry bláhové, ale zcela pochopitelné. Rozhodně však naprosto nechápu nenávistné reakce kohokoli.

Přece v minulosti zde bylo mnoho nepřístojných ataků na zdraví občanů v rámci šetření pro svatý rozpočet. Vzpomeňme jak Kalousko - Drábkovské reformy uzdravily mnoho invalidních spoluobčanů prostřednictvím nového hlasování o problému úrovně invalidity. To byl čistý fašismus. Lidé masivně tehdy přišli o invalidní důchod a mnohdy zanedlouho o existenci i o život. To nebyl cynismus?

I na iDnes se najdou články, kde se „nejchytřejší“ lékaři vyjadřují k nekázni pacientů, aby se nahrálo politikům, kteří by třeba rádi zpoplatnili tvrdším způsobem zdravotní péči kuřákům. Nad tímto tématem jásal reformně i ministr současného rozpočtu Stanjura a jistě na tuto problematiku dojde hned po zkrácení důchodů. Nevšiml jsem si nějakých nenávistných útoků jako na herce Duška.

Příkladnou manipulací je ovšem drsná reakce současného ministra zdraví Válka. Srovnává Duškovy výroky s dezolátní dezinformací a okamžitě si přihřeje polívčičku s protiruskou notečkou. Tam již výroky herce Duška stoprocentně vůbec nemířily, ale hodilo se to.

Nakonec manipulace na zdejším blogu má rovněž zelenou a neprotestuje už nikdo. Flagrantně  lživý blog myslitele referenta Zieglera  o tom, jak soud ve Štrasburku smetl ruskou žalobu na násilné činy proti ruské menšině na Donbase ještě před nevyprovokovanou invazí je ukázkovou manipulací. V článku, na nějž se autor blogu odkazuje se referuje fakticky o nesplnění procesních pravidel, které se staly důvodem odmítnutí zmíněné žaloby. V žádném případě soud nerozhodl o neexistenci žalovaného násilí. Na tyto násilné činy podaly do Štrasburku četné žaloby soukromé osoby z ukrajinského i ruského pohledu na věc. Tyto žaloby se jistě po splnění procesních náležitostí projednávat budou a výroky nemusí nakonec hrát do karet žádné straně. Násilí tam bylo na obou stranách. Podobně tomu bylo ve všech konfliktech nedávné minulosti. V rozpadající Jugoslávii, kde ovšem před soudem v Haagu bylo odsouzeno 99 % zločinů srbské strany a zamítnuto 99 % údajných zločinů všech ostatních včetně kosovské UCK.

Nakonec samo nejednoznačné a k soudu nevhodné slovo provokace je fraškou právního systému. Logicky. Když se odehraje nějaká „konfliktní“ situace, může se každá strana cítit poškozena a vyprovokována k jednání, odvolání a útoku. Například rozvod manželství to ukazuje každý den. Kdo rozhoduje o tom, kdo se může či nesmí cítit vyprovokovaně? Je to psychologicky i právně zcela individuální a nahodilý pojem. Prakticky nelze nikomu dokázat, že nemohl být vyprovokován k odezvě na své subjektivní hodnocení události, již vnímá coby ústrk. O tom lze jenom mocensky rozhodnout, ale ke spravedlnosti a pravdě je velmi daleko.

Původně se povolilo nenávistně nadávat na Putina, dnes se stal vlastně dezolátním proruským dezinformátorem herec Dušek, ostatně kde kdo, jak se komu hodí. V odpovědné konfrontaci většina lidí vezme často u soudu svoje tvrzení zpět nebo jej modifikuje novým kontextem či úmyslem vyslovit něco jiného, než se pochopilo. Nicméně nenávist a dehonestace je na světě a svatý Šikan, jako věčné Zlaté tele, vítězí nad pravdou a láskou, které mají jinak všichni plná ústa.