Kam až bude smět zajít žertování na letošního Apríla?

Ochránci pravých názorů a hodnot rozpoutali ve společnosti nejistotu. Neustálé zastrašování zaručeně neorganizovaných amatérských aktivistů, kteří reagují na 99 procent jakékoli argumentace tak, že jde o proruskou činnost ...

... humoru ani svobodě nesvědčí. Zastrašují většinu k dobrovolné autocenzuře.

Boj v naší společnosti je vyostřen do krajnosti. Nenávist bez argumentace je na denním pořádku. To nám samozřejmě nebrání si honit tričko ve vyznávání evropských křesťanských hodnot. Je to legrační, když uvážíme, že v Evropě se žádné biblické události nestaly. Vše se odehrálo v Asii. Ve světě, který neznáme, a proto prakticky nechápeme. Proto se tato náboženská inkulturace stala jen mučícím ideologickým názorem. O lásku, lidskost a moudrost jde až v poslední řadě.

Evropa byla na prahu svých přirozených dějin panteistická, pohanská, vlastně až instinktivně ateistická. Přesto se asijská monotematická náboženství s jedním všemocným bohem ukázala jako snadný nástroj k myšlenkovému a politickému porobení původně nekomplikovaného evropského obyvatelstva. V zájmu jakési abstraktní idealizace člověka se v Evropě usadila neustálá vina způsobovaná opět a opět sebemrskačským obviňováním z porušování víry v jednotu jednoho boha, tedy jedné pravdy. Pro válku a dobyvatelské taktiky pramenící z pocitů až hygienické nadřazenosti bílé rasy naprosto ideální ideálologie s centrem v lineárně tautologické narativitě. Bible jako velký příběh potlačila na dlouhá staletí původní kosmologické představy necentralizované společnosti. Proto až národní obrození objevila opět vlastní pohádky, severské ságy, národní mýty a vědecká cesta ke svobodě vede až k dnešnímu životu na hromádce. Nezávidím budoucím genealogům, protože mnohdy nebudou žádná vodítka – matriky mapovat rodové souvislosti.

Současná evropská religiozita zápasí s islamismem, politickým islámem. Bohužel velmi špatně. Učí se jen bojové techniky, nehledá styčné moudré a kulturně humanitní témata, ale příležitost k fanatickému lpění na bezvýhradné sebeobraně. Tak jsme se naučili islamistickou fatvu, kterou jsme uvalili na mytickou osobu Putlera. Spojili jsme ho mysticky se vším brutálně myslitelným z neúspěchů evropské historie. Momentálně se ocitáme v polootevřeném džihádu, který už oslavuje i teroristické úspěchy na území nepřítele.

Všeobecný úpadek všech společenství se dá jednoduše vysvětlit prostým stárnutím společností. Židovské náboženství dodnes nedosahuje na všechny taje „božské“ vůle. Současná ortodoxní nauka neustále studuje a studuje až nestíhá rozumět okolnímu světu a zapomíná na přirozenou lidskost. Křesťanství oproti tomu přišlo s redukcí, kdy poetická zkratka podobenství by měla redukovat až nahradit množství studia a mohl by zbýt čas na dodržování křesťanské etiky. Islám toto vše redukuje z oblasti diskutovatelných výroků na úroveň vyvolených „mluvčích“ Allahovy vůle. Operační systémy vše redukují na úkony typu "User friendly", kdy vám k životu stačí listovat zdí nekonečných gest na fotoblyštících se zdech.

Redukce nás obklopuje ve formě nestravitelné mnohosti banalit, které nejde nijak ověřit. Proto se v tomto světě mnozí ztrácejí a přidávají se k „silným většinovým myšlenkám“. Každý je vybaven svými informacemi ze svého důvěryhodného centra, má svou tabulku a neodolatelné přesvědčení, že všichni ostatní jsou méně cenní. Naštěstí je tady ten Apríl, kdy si aktivisté ideologické fronty berou volno a jedou prý na různé beránčí slavnosti za svými čokoládovými zajíčky, není-li to jen dezinformace. Pak nemusím mít obavu si tady sám za svým stát a nakonec bezpečně zahlaholit: APRÍL. Ale smí se to ještě vůbec, a zasměje se tomu někdo? Nebo je i Apríl jen jedna z dezinterpretací lidské svobody? Určitě mne bdělí přátelé geniálního rozhledu nasměrují zase zpátky na mou vyvrhelskou cestu. Leda by uznali, že svět třeba na Apríla může být i nejasný a pravdu může mít každý.