Živá a mrtvá poezie I. Varných konvic sten

Občas na mne vyplavou sbírky, které jsem si ve chvatu života koupil a přečetl je až po delším čase. Přesto nebo i právě proto stojí za recenzi, která obnažuje jejich životaschopnost.

Sbírku veršů Varných konvic sten od Dr. Krejzyberda vydalo nakladatelství Pavel Mervart v roce 2013. Na zadní záložce si lze přečíst, že autor narozený v roce 2008 debutoval sbírkou Myslet jako auto (2011), následovala básnická kniha S lotosem za pasem (2013). Dále se tamtéž dočteme, že se spolupracovníkem Jiřím Studeným vydal společně další sbírky (1996, 2004, 2008). Těmito nepravdivými informacemi vybaveni přejděme rovnou k veršům autora.

Útlých 47 básní je uzavřeno doslovem Antonína K.K. Kudláče. Za 99 korun českých nelze očekávat žádné ilustrace, a opravdu, žádné tam nejsou. A to ani přesto, že na vydání sbírky přispělo Ministerstvo kultury.

Básně na mne působí, jako by byly z přelomu 19. a 20. století. Dokonce mnohé názvy se mi zdají jak opsané od autorů někdejší Moderní revue nebo od autorů manifestu moderny. Posuďte sami návodné názvy: Zapomenutá báje, Útržek z letopisu, Balada, Pozdě k ránu.

Pozdě k ránu

Jednou si namluvím

řidičku trolejbusu

Tak trochu líné

jemné a silné

elektromotory

prostě miluji

Uvedený příklad básně s notoricky známým názvem sbírky a básně Karla Hlaváčka, kterého také ve své knihovničce najdu v několika vydáních, nesnese srovnání s modernistickým autorem. Z toho lze usuzovat, že přímá parodie autorů, na jejichž názvy se naráží, se nekoná. Verše jsou pouze inspirovány. Jsou subtilnější a někdy přímo obkreslují původní obrazy básní nebo notoricky známé útržky populárních básní. Zde například nelze neslyšet K.H. Máchu.

Varných konvic sten

Varných konvic bublavý hlas

naplnil potemnělý sál

S klapnutím vypínají

jedna po druhé

aby pak znovu týž plamen

ve ztýraných útrobách

rozžehnul komíhavé oči

Tisíce očí krhavých…

Varných konvic sten

a nikdo nepřichází zkonejšit

zborcených plastů pláč

Pohlcen sál

kalužky vody dosrkává

suchý žár kajícný…

Odlišujícím znakem je výskyt moderních technických předmětů, které se v někdejší poezii 19. století nemohly vyskytovat. V této chvíli jsem již neodolal a začetl se v polovině sbírky do připojeného doslovu. Ten moje dojmy potvrdil. Není pochyb, že se jedná o mystifikaci. Práce s odlesky známých básní není bohužel ve svém celku nijak objevná. Znám i jiné autory, kteří se nechávají inspirovat třeba Karlem Hlaváčkem. Ukázku autorky z literárního serveru Písmák nabízím laskavému čtenáři k porovnání.

Pozdě k ránu   II      (Umbratica)

V osvětlených výkladech

bdí krásné figuríny

a u obchůdků pozlacené stromy

dlaždice třísní pár kapek deště

z nerozhodného oblaku

Noc vylidněných ulic

noc nesmyslných neonů

noc luceren a můr

ticho co sládne příštím ránem

zatím jen tušeným

tam kdesi nad střechami

- - Toporná gesta dutých těl

v nemrkajících očích

nic než stín řas

na drahých šatech visačky

strnulá párty v akváriích

obrostlých šípkovou růží

Hle : přecejen se rozpršelo

a z oživlých kanálů

vylezly kuňky a ropušky

pro tvůj polibek princi

Uvedená autorka daleko nápaditěji a laskavěji zachází s významným literárním vzorem, s nímž drží krok, pokud jej přímo nepřekonává. To ovšem nelze říci o konstrukci vylehčených a na zábavu nastavených básní, v nich hrají cizí autoři prim. Rovněž nelze nalézt nějaký objevný současný smysl celkového vyznění sbírky. Mystifikátor na to řekne je to hra. Jistě, proč ne. Přesto zmíněnou sbírku řadím až do druhé řady ze tří v mé hluboké knihovně domácí poezie. Nejspíš se k ní nebudu vracet, ale možná ji daruji nějakému začínajícímu autorovi, jenž přijde žádat o radu, jak rozvinout své dílo. Daruji mu ji jako varování. :-)

Článek lze nalézt též na stránkách literárního serveru Písmák