Závislost na konspiračních teoriích

Můj oblíbený dědeček často říkával: Zlatá střední cesta. Neměl ovšem současně daleko k tomu, aby mě výchovně nepošťuchoval. Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, a dodával potichu: (mimo naší babičky).

Dědečkovo nabádání ke zlaté střední cestě nebo k vyváženému stanovisku k věcem, tj. neustále stát někde mezi rezervovaným odstupem a motivující emocionalitou, mi v životě dost pomohlo. Přes všechnu snahu, lásku a věrnost dvě milující osoby zestárnou a jedna nejspíše umře dříve, čímž způsobí druhému utrpení (nebo úlevu). Tak je to úplně se vším, protože v čase věci a jevy podléhají proměně. Dokonce pozorování kvantových jevů může být ovlivněno pozorovatelem a vykazovat jen pravděpodobné, tedy nepřesné výsledky. A proto je největší intelektuální výkon ve vesmíru schopnost muže uhodnout, co si bude jeho milá přát zítra. To jistě není žádná pravda, ale život to dovede zpestřit a obohatit.

Jev klimatické změny normálně nikdo nepopírá. Horší je to s konspirativními teoriemi na toto téma. Ovlivňuje člověk klimatickou změnu? Určitě v daném časovém pozorování a na dané lokalitě ano. Kdybych si zakonspiroval na téma, proč se postavila na naší kmenové řece tzv Vltavská kaskáda (přehrady od Lipna po Štěchovice), pak bych musel říci, že proti pětisetleté vodě se to nepovedlo. Jiné povodně se relativně zvládly. Absolutně vzato není pravda, že by Vltavská kaskáda přinesla definitivní bezpečné řešení povodní na spodním toku Vltavy. Proč se to tedy dělalo a nebude lepší ty přehrady zbourat? Stejně to vymysleli zahraniční konkurenti krasobruslení. V důsledku Vltavské kaskády v zimě Vltava v Praze nezamrzá. Tím se snížila možnost zdarma bruslit a snížila se tím i členská základna talentů krasobruslení. Za tím bude Německo! Nebo lépe ve dvojicích přímo Rusko.

Celý život procházíme Potěmkinovými vesnicemi. Z fasád domů usuzujeme, že jsou za nimi pokoje, v nichž žijí nějací spoluobčané. Nejsme schopni si všechny ověřit, a tak jsme odkázáni na dělbu práce i v oblasti poznávání a ověřování skutečnosti. Co z toho plyne pro pravdu? No to, že je jen pravděpodobná. Pro polovinu lidstva je to ovšem frustrující nepřijatelná skutečnost, kterou nechtějí přijmout. Nakonec každý případ je nutno zkoumat zvlášť, a i zdánlivě stejné problémy mohou mít více různých řešení. Proto jsou všechny přesvědčovací manévry jen málo účinné u osob s vlastní schopností úsudku.

Nepochybně jsme si ovlivnili regulací toku Vltavy svoje klima v české kotlině. Má tato změna vliv na celosvětové klima nebo se dá jednoduše odečíst z celku, protože se odehrává jen v naší kotlině? Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku můžeme podat značné množství odpovědí od přísně logicky vymezených podmínek otázky až po fantasmagorická konspirační považování důvodů omezení krasobruslení či obnovu husitství, kdy na blátě železní rytíři nemají mnoho šancí. Je tedy regulace Vltavy důvodem k tomu, abych doma třídil nebo netřídil odpad? Abych měl tendenci považovat obnovitelné zdroje za nakonec levnější a dlouhodobě konkurenceschopnější než ultimátní zdroje fosilní? Člověk v životě často nad mnohým váhá, ale některé povinnosti plní dál. Nejsme si jisti, zdali nás naši milovaní milují a můžeme-li se na jejich věrnost a podporu zcela spolehnout. Důkaz nelze položit na stůl a rozhodně ne trvalý, jen zákmity, záchvěvy. Opačně působíme i my, a tak se vstřícný a otevřený člověk snaží dávat lásku v naději, že se mu jednou třeba vrátí, případně alespoň někomu jinému. Vedle toho jsou tu ti, kteří nemají nic, jsou vrženi do světa bez ochrany a bez jistot a nenacházejí jediný důvod někomu něco dopředu dávat. Budete se divit, ale podobně je to s klimatem. Také nedovedu rozhodnout, zdali nás klima miluje, ale tuším, že mu musíme dávat co nejvíc dokážeme, podle všelijakých náznaků.

Vedle toho bychom si také mohli přestat nalhávat, že se nepravdivé a nekonkurenceschopné procesy prosadí. Pokud je podnikání v zeleném průmyslu nekonkurenceschopné, pak propadne nezájmu investorů. Pokud je třeba bisexuální dítě Supermana nezajímavý nesmysl, nikdo si to nekoupí a nebude to číst. Těžko se pak podle toho natočí víc jak jeden zkušební film. Pokud tržní kritika našich zámyslů funguje, pak se nemusíme ničeho obávat. Pokud věříme, že otevřená soutěž bez cenzury, ale za srovnatelných pravidel plní svou úlohu nezbytně, pak nemůžeme brojit proti žádné okrajové snaze. Sama se utopí ve vlastní šťávě toho, že se brala smrtelně vážně. Dědeček mi vlastně vždy naznačoval, že dokonce sám sebe nesmím brát tak smrtelně vážně, že právě v tom je veliké ulehčení a usnadnění mého kontaktu a kompatibility s okolím. To mi ovšem nebrání v tom, občas si pořádně zalamentovat a zakoketovat s jednoznačným názorem, když cítím, že je to potřeba. Jsme jenom lidi. Pokud umím dát milost jiným, dokážu ji poskytnout i sám sobě a mohu někde volně dýchat pln svobody a klimatické stability .)

Inspirováno  zde