Prolomí se ledy pod naší tyranskou společností?

Po dlouhé době i na iDnes dobrá zpráva. Uvažuje se vážně a oficiálně, že i Česko oficiálně opustí násilnou výchovu budoucích generací. Chystá se zákon proti tzv. výchovnému násilí na dětech.

Pár poznámek k článku na iDnes

Sám jsem byl vychováván prostřednictvím drilu, kde byla škoda každé rány, která prý padla vedle. V dospělém věku jsem se dobral příčin, proč k tomu u nás v rodině docházelo. Obzvláště šlo o jednu babičku z naší rodiny, která byla sama nešťastnou shodou okolností vychovávána u cizích lidí. I taková byla doba. Nicméně jí tato okolnost zachránila život, měla totiž židovský původ, který se paradoxně i díky tomu podařil za protektorátu utajit.

Babička měla ale veskrze dobré srdce, nicméně byla přesvědčena, že bez bití za cokoliv to nejde. Vyvažovala to výukou dovedností a základním školním drilem, tedy i láskyplným zájmem o kvalitu osobností svých dětí a některých vnoučat. Moje matka vedla tuto rodinnou politiku podle ní. Přestože jsem toho hodně schytal, měl jsem obě ženy rád. Ovšem v duchu jsem si při každém výprasku v duchu říkal, já to dělat nebudu, a to jsem naštěstí dokázal dodržet. Myslím, že moje tři dcery v tom budou pokračovat, alespoň u první vnučky vidím, že to jde bez nějakých násilných metod, zájmem a důsledným vedením dítěte. Myslím, že oproti drilu je naopak nejlepší ve vhodnou dobu dítě povzbudit a výsledky jsou pak nejlepší, protože samo dítě si pak přeje nejlepší výsledek.

Uvědomuji si ovšem, že jsem měl při výchově potomků ale velké štěstí, že i doba se změnila a důraz na trestání byl v zásadě ve společnosti zpochybněn. Ale jako všechno u nás. Dobré příklady fungují, ale v problematické části společnosti, která neměla takový úspěch v oblasti životního uplatnění, žije ve stresu z každodenní existenciální snahy, pak výchova vede k neurotickým metodám.

Na plánované společenské změně se mi líbí, že se projektuje nikoli sankčním směrem, ale větší podporou rodinného komplexu. To je ta správná cesta. Musíme doufat, že tyto dobře vymyšlené a v celé Evropě prakticky již i vyzkoušené metody nebudou škrtnuty v rámci nějakých nutných šetřivých opatření. Myslím, že jsme se proškrtali až na hranici společenského šlendriánu. Mnohé věci u nás nefungují, protože jejich podpora je malá a naplánované dimenze nesplnitelné. Dokonce i současné snahy o digitalizaci dnes narážejí na škrtací opatření všech vlád bez výjimky. Díky tomu máme poddimenzovaní obecné páteřní zdroje, což se nám současní politici bojí říci a tak se dál mlží, že už už něčeho dosáhneme. Nejde ovšem u mnoha společenských změn pouze pootočit kormidlem. Je nutno čestně a transparentně věci vydiskutovat a vybojovat jejich trvalejší hodnotu, aby se třeba nestaly terčem škrtů a tím se neznehodnotily snahy mnoha generací a naděje budoucích generací.

Bylo by skvělé, kdybychom se konečně odpoutali od našeho konceptu nucené společnosti, kdy stát je jenom policajtem a represivním nástrojem. Možná bychom i zde na tomto blogu na sebe potom nebyli tak zlí a nekompromisní s neustálým pocitem, že převychováme blogery s jinými názory. Pokud by se stalo normou, že dodržíme respekt už k vlastním dětem, a dokonce v rozumných mezích vyjednávání i k jejich názorům, změnili bychom Česko postupně k lepšímu. Tyranská společnost se pozná tak, že nedokáže vést dialog, ale vede řadu asertivních monologů.