Podvědomá či cílená anglosasizace češtiny?

Když člověk denně vyslechne několikrát z televizní reklamy výkřiky freš, freš, freš, musí si nutně klást otázku, jak se uplatňuje zákon o češtině v reklamě. Čeština páchá harakiri. Já bych ovšem zavedl pokuty i za ...

... překlepy.

Dnes je utrpení číst veřejné texty, ale i knihy z mnoha nakladatelství, která ožulí náklady o zaplacení korektora a v knize se to překlepy jen hemží. Někdy překlepy působí komicky, ale někdy mohou mít i fatální důsledky, protože mohou měnit popisovanou skutečnost k naprosto opačnému škodlivému významu.

Nevím, jak tomu bylo historicky, ale byl jsem přesvědčen, že čeština je podporována a chráněna zákonem. V tom jsem se pěkně seknul. Podle  článku odborníka na právo v reklamě  se čeština vyžaduje jen v části, kde je podle  zákona o regulaci reklamy  povinnost zveřejnit s reklamou varování, např. u reklamy na cigarety. Asi se mi to spletlo s povinností mít příbalové návody u zboží v češtině, což se samozřejmě také již často obchází. Zejména zahraniční e-shopy u nás prodávají zboží bez „příbalové“ češtiny.

Jsme prostě takový odevzdaný národ, který si nepečuje a nepěstuje ani vlastní jazyk. Když se ocitnete kdekoli v našem pohraničí, jistojistě zaslechnete přeshraniční jazyk. Když přejedete hranici, čeština zmizí naprosto. Nějak nemáme v povaze expandovat a sebevědomě zacházet i s naším jazykem. Divím se tomu, když jistě máme v zemi největší počet národovců na obyvatele. Z našich sousedů nemají povinný reklamní jazyk německojazyčné země, což je dáno jejich obchodní silou. Ostatní naši sousedi tuto povinnost mají. Ale má ji třeba i Francie, jejíž světový jazyk rozhodně neskomírá na okraji světového zájmu. Vedle toho, třeba severské evropské země podporují masivně svou knižní kulturu a produkci, čímž umožňují kulturní rozvoj a smysl vlastnímu jazyku. Nám nedávno zemřel původem český autor beletrie, který byl donucen k emigraci, ze které se po revoluci nevrátil. Po jeho smrti jsme měli hlavní starost o to, jaké styky měl s někdejší STB. Koho prý udal a podobně. Následoval tak do vnitřního mentálního exilu Ferdinanda Peroutku, který sice byl ostrakizován a nakonec umístěn do koncentračního tábora, nicméně prý byl „fascinován“ Hitlerovým fašismem.

Co jsme to vlastně za zemi. Nejde nám o společný prospěch, jde nám jen o soukromé prebendy nanejvýš do horizontu vlastních potomků. Máme plno problémů vlastních, ale ještě si naložíme problémy cizí. Uzákoníme si bez jakékoli diskuze a důkazní situace nějaký politický smysl a význam, aniž bychom alespoň důsledně dbali na konzistentní cenzuru právě oněch jasných důkazů. Ano, mám na mysli nevyprovokovanou agresi ze strany Ruska vůči Ukrajině. Potom by ale tisk neměl zveřejňovat vzpomínky na diplomatický summit v Budapešti 2008, kde Putin jasně řekl, že vstup Ukrajiny do NATO bude považovat za nepřípustný a zakročí. Všichni tedy věděli, že k tomu jednou dojít musí, že ruská armáda zabrání vstupu tím, že vyvolá fešácký válečný konflikt, kdy nebude právně možné do NATO vstoupit, leda by NATO změnila za pochodu svou navenek vystavovanou filosofii o obranném charakteru. Žádný úvodní kobercový útok jako nad Irákem při druhé válce v Zálivu. I když i pro mne bylo překvapení, že se nakonec Putin odhodlal, doufal jsem v jakousi pohádkovou iluzi.

Situace češtiny v jejím oslabení se promítá do myšlenkového rozsahu obecného chápání skutečnosti. Proto se u nás může tak lhát, protože neumíme klást právní význam od vědeckého důkazu, ale klademe ho jen od politického rozhodnutí. O skutečnosti každý hovoří svévolně. O nic přece nejde, někdo nám to předžvýká a my to odpapouškujeme. V takové situaci bych se ani nedivil nějaké smart politické straně, která přijde s ultimátním řešením české prosperity. Zprivatizuje ji jednou provždy. Začne to omilostněním Viktora Koženého a prodejem kupónů České kotliny do rukou předem vybraných Nizozemských zájemců, kterým hrozí zatopení jejich území v důsledku oteplování. Nakonec už Baťa nám málem vyjednal vystěhování Česka do Jižní Ameriky. Měli jsme to už tenkrát vzít a dnes bychom neměli problém s tím, jak správně napsat freš, nebo spíše fresh. Podle toho, jak se tváří korektor češtiny ve Wordu, ani jedno není správně. Nic nového, tak to u nás prostě chodí ve všem.