Koncentrák svobody

Mnozí apoštolové svobody vycházejí z toho, že běžný občan neví, co je svoboda, a proto je třeba nás to naučit. Svoboda je jen jedna podle příslušného apoštola. Vyměňme tedy na chvíli zelený koncentrák za svobodný.

Opusťme nyní Zelený gulag a vydejme se do  Zálomova  prvního svobodného gulagu. Přijedete k bráně svobodně – dobrovolně – nepodvoleně, protože máte dost všech těch zelených vyšších zájmů, všech těch tenisových gulagů, které vedou naše ne náhodou úspěšné tenisky. Máte dost hokejových gulagů, které stejně všechny patří Jágrovi a vy z nich nebudete nikdy mít ani korunu. Máte dost všech těch gulagů a gulazíčků kdejaké vesnice a vyšších zájmů lokálpatriotských názvů, které si prostě nechcete pamatovat. Potřebujete jednu opravdovou svobodu.

Na bráně musíte odevzdat všechny léky a zdravotní pomůcky, protože omezují vaši svobodu být prostě zdravý sám pro sebe. Nejde o to být zdráv pro ostatní. Žádné nakažlivé nemoci neexistují. Ebola? To je jen strašidélkové divadélko nikým nevolených pimprlujících doktorů. Nic vás nesmí omezovat, musíte mít svobodu. Proto je nutno nechat odtékat inkontinentní kapalinu. Rozchodit kdejaké kulhání, případně se plazit místo jízdy na nesvobodném kolečkovém křesle.

A protože to není náhoda, konečně nikde nevidíte jedinou zelenou věc. Zelená není zakázána, ale my víme, že ji nikdo nechce, tak ji naše centrální svobodná arma neobjednává v žádné podobě od zelených salátů, přes avokádo až k zelenému likéru. Veškeré rostlinstvo je zde vyhubeno, jelikož víme, že omezuje svobodu člověka svým tichým zlovolným růstem. Doporučujeme nepovinný náslech zesílených zvuků růstu trávy. Když se to pustí do sluchátek přes zesilovač, to se dozvídáte věci jako pod mikroskopem. Tráva je cynická a o člověka jí vůbec nejde.

Spíme na betonu, protože všechny přírodní materiály jsou člověku nepříjemné a škodlivé. Před spaním je možné se společně ohřát u ohníčku, kde denně pálíme Kanty a Hegely, tyto falešné apoštoly svobody s jejich morálními imperativy vyšších objektivních principů. Po spálení přichází uvolnění, že už Hamáček nebude mít co hamat, Vojtěch co vojtit.

Každé ráno začínáme dobrovolnou rozvičkou sobectví. Píšeme dopisy příbuzným, že nám jsou a vždycky byli odporní, když chodili na obědy a na večeře, jen proto, že údajně máme nějakou společnou krev. Co nás to stálo přemáhání, všechna ta altruistická pohoštění uplatit a odpracovat v korektní podvolenosti. Dále se píší objasňující dopisy bývalým milenkám a milencům. Vypočítává se tam a současně se uvědomuje, jak byl necitelně narušován náš sobecký život. Po obědě je možné se dobrovolně, kdo však není dobrovolný, ať nejí, zúčastnit nácviku sobeckého trojúhelníku. Je obvyklé, že dva muži si zamilují jednu ženu. Každý má právo na své sobectví. První milenec v pořadí se učí strpět sobectví druhého muže. Zítra mu to může sobecky oplatit. A tak sobecky dokola. Prostě žádný zbytečný respekt k nikomu a k ničemu.

Večer věnujeme odvykání sebeobětování. Nesebeobětování není žádná utopie. Prostě toho, kdo nesouhlasí s vaším nesebeobětováním reálně utopíte. Je třeba vzít svůj osud do svých sobeckých rukou. To není žádný základ fašismu, ale prostá sobecká svoboda. První, co se musíme odnaučit, je péče o děti a seniory. Jejich věc. Nikdo nemá právo po vás chtít nějaké nesmyslné sebeobětování k smrti. Nacvičujeme i situace neposkytnutí první pomoci, protože pomoz si sám. Odmítnout oběť vždy a za všech okolností. Volte svobodné. Nenechte se nenávistnými altruisty vydírat. Ani kovidem, ani údajně trpící planetou. Buďte jen sví a ničí jiné.