Jak tisk ztrácí autoritu

Je pravda, že titulek prodává, ale neměl by být v kontraproduktivním rozporu s pravdou a vyvracet samotné znění titulku. To, co si mohou dovolit blogeři a amatérští štváči na sociálních sítích by neměl tisk kopírovat.

Kdysi se hovořilo o nezávislém tisku, který vyvolává na světlo nešvary a neduhy společnosti a hlídá rovněž úroveň demokracie. Podle úrovně tisku se také dá dobře rozpoznat, jak si v dané zemi demokracie vede. Zájemci o moc ve státě ale nedokážou odolat, a tak se snaží tisk zglajchšaltovat, uplatit zakoupit či vyhladovět. Náš vyhladovělý tisk bude jistě brzy nahrazen umělou inteligencí. Již dnes mám podezření, že mnoho článků musí psát nějaký automat, který navíc neumí ani pořádně česky a doslovně překládá či papouškuje ideje chlebodárců.

Předstupněm ztráty veškeré samostatnosti tisku byla již před časem totální redukce umělecké kritiky. Společnost se pak pohodlně stala postfaktickou, protože polemika přestala být možná, když nikdo nedostane dnes možnost cokoli kontinuálně a důsledně dokázat v tisku.

A dobře nám tak. My jsme dokonce ochotni se vrátit k vedoucí úloze strany, kterou u nás nyní hraje anonymní establishment NATO. Máme demokratické zákony, nesmíme připravovat válku (sami), ale se spojenci a ve spojeneckém zájmu, můžeme překročit jakýkoli zákon. Můžeme dokonce mimo zákon usnesením vlády využít represivního zákona k naprostému umlčení diskuse o faktech, které nebyly a nejsou veřejně ověřeny. Rozhodli jsme za nepřítele, že se nemůže a nesmí cítit čímkoli vyprovokován. Znemožňujeme tím jakékoli úvahy o míru. Chybí už jen vyvrácení faktu o nesmyslnosti jaderné války, k čemuž máme nakročeno. Jaderná válka je brnkačka, kterou lze přežít na základě rad nějakého vládního úřadu pro oblbování občanů. Přitom se světové velmoci nedovolí vážně odhodlat ani k útoku na Severní Koreu, i když se má za to, že má sotva jaderný polotovar a nemá jej jak za hranice účinně poslat. Co kdyby to ale nebyla pravda? Dokonce i jen špinavý výbuch odstavené jaderné nálože je hrozbou pro přilehlý region.

Na druhé straně je nepochybné, že by dávno k intervenci do Severní Koreje došlo, kdyby tu jadernou nálože neměla či nepřipravovala. Takový je svět. Jejich pravdy ani režim si nikdo nepřeje, ale pokud by neměli absolutní zbraň, dávno by byli ve stavu Libye, Iráku, Srbska. Z toho důvodu je jasné, že Ukrajina nemůže svou válku proti Rusku vyhrát, pokud se ovšem NATO nerozhodne přiznat, že je útočnou aliancí. Samozřejmě se Ukrajina může dohodnout třeba s Polskem a vytvořit polsko-ukrajinskou federaci a do hodiny bude po válce. Po zavedení míru mohou referendem federaci zase rozpustit. Jenomže to by se pak nemohla vést nesmyslná válka. Nakonec naši podnikatelé zbohatnou na obnově Ukrajiny patřičně více než na obnově Iráku, (slibuje ministr Lipavský).

Lži vyhřeznou vždy v bezstarostné fázi režimu, když už si nahoře myslí, že dole nikdo nemyslí. Ale ono to je tak, že vždy existují a budou existovat jedinci či skupinky, které se nenechají opít kdejakým rohlíkem. Náš hostitelský  iDnes vydal článek, že soud rozhodl, že nádvoří Pražského hradu není veřejné prostranství,  ale vůbec to není pravda. Tuto otázku soud vůbec neřešil a jen na základě procesních pravidel rozhodl o zamítnutí stížnosti. Tak dnes žijeme a myslíme. Vůbec se nedopracujeme k problému. Stejně jako v ekonomice. Máme sice statistický úřad, ale nemá žádnou prestiž. Každý politik si do diskuse přinese svou vítězoslavnou tabulku a interpretaci reality, se kterou nikdo nemůže předem počítat, tudíž k diskusi vůbec nemůže dojít. Proč ten úřad živíme? Rozpustit a ušetřit! Proto nám z toho vyjde třeba i tvrzení pravicové vlády, že nynější reforma důchodů zachrání důchody na věčné časy. Vy tomu všemu fakt věříte? Že je tato vláda zachráncem důchodů, respektive sociálních jistot? Já ne. Ale jistě věří zastánci zdravého selského rozumu.