Nikdo nerozhodl za nepřítele, že se nemůže a nesmí cítit ničím vyprovokován. Ani psychiatr o pacientovi nikdy nerozhodne, že nemůže či nesmí mít nějaké pocity, dojmy, obsese, paranoidní představy. Psychiatr nic takového nikomu neupírá. Ale muže se snažit pacienta vyléčit z pocitů a představ vzniklých nějakou poruchou a které škodí jemu nebo i jeho okolí.

Obtížné je však někoho léčit například z přesvědčení, že ukrajinská armáda úspěšně vycvičila ptactvo, aby bylo schopno podniknout nálet na cíle v Rusku a letět podle předem vypočtené trajektorie.

Předstírané blbstvi léčit nelze, neboť není v pravém slova smyslu produktem duševní choroby , ale výsledkem morálně volní podvyvinutosti.

Zajímavá úvaha, že při obranné operaci by se z NATO stala útočná aliance. Fakticky sice pokulhává, ale při autorově běžné úrovni naprosto brilantní myšlenka.

Dobrá úvaha. Byť bude ztrhána a rozsekána na kusy osobními útoky na autora.

S některými postuláty sice nesouhlasím , nebo je vidím trochu jinak ale ten základní, v titulku je neprůstřelná pravda.

Přesně naopak. Společnost přestala být postfaktickou, protože jakýkoliv druh debaty sám sebe povýšil na nedotknutelný. Nepamatuji za mého života takový chórus paranoidního řevu, duchaprázdného exhibování, vlastizrádných mektů, protiracionálních výlevů, a všichni ti lidi se hystericky dožadují toho, abych jim snad olízal řitní otvor za to, že vůbec otevřeli mordu

oprava, začala, ne přestala