Nato potřebuje lidi jako pan Zaorálek?

Máme za sebou deset let a je nejvyšší čas, abychom jim do toho začali mluvit my. Nejsme na to sami, pan Sarkozy to vidí podobně, to nám jen dodává odvahu.

Jaroslav Homolka

Pan Zaorálek zase svým hromujícím hlasem chce prosadit diskusi. Tentokrát s vedením NATO. Musí být dialog, není možné, aby NATO pracovalo jako doteď. Neúčinně, neschopně, nerespektovalo naše zájmy. To jsem si zapamatoval z jeho vystoupení na Čt 24.

ČSSD je buď plná jen podobných po moci lačnících moulů, nebo je opravdu čas na Světovou socialistickou revoluci. Jejich výzvy k dialogu jsou falešnější než moje bývalá tchýně. Ta se taky vždycky chtěla domluvit tak, aby bylo po jejím.

To jediné považovala za dohodu. Pokud ne, byla připravena vyhrožovat, ale nikdy tím, že už nepřijde. :o)

Překvapuje mě, kde berou ambice na „tvorbu světové politiky", nejen z našeho dolíčku, ale nejsou schopni jednat ani na naší politické scéně. Nejen o běžném provozu státu, ale i o daleko důležitějších mezinárodních vztazích. Třeba naše jednotky v zahraničních misích a ohrožení naší důvěryhodnosti - kontra poplatky u lékaře, které nakonec schválil parlament.

Jsou, stejně tak jako ta moje tchýně, pořád naštvaní, nasupení, zapšklí na všechno a na všechny. Není divu, že s nimi nikdo nejedná. Já s mojí tchýní taky nikdy o ničem nejednal, co se týkalo mě, mé rodiny, mých přátel. Dokonce jsem dělal vše pro to, abychom se viděli co nejméně.

Vypadá to, že kluci z ČSSD už nevědí jak na sebe upozornit. Zběsile volají: „Jsme tady." Ale myslím, že už je nikdo moc neposlouchá. Stejně jak ta moje tchýně, když jsem ji neposlouchal já, snažila se hučet do chudáka mojí manželky. Nějakou dobu se to dalo prý poslouchat, ale když vylezlo najevo, že jí chce mluvit úplně do všeho, vlastně ji i řídit, přestalo to bavit i jí. Nikdo už ji nebral vážně.

Tak ta moje tchýně, začala řešit ty velký politický věci. To byla teprve sranda. Co by udělala, kdyby byla prezident, předseda vlády.... Kdykoli přišla, bylo to její téma o ničem, ale nebylo ticho.

Když jsem se pokusil o nějaký žert nebo narážku, vždy se rozohnila a chtěla omluvu. Jen občas zkusila lamentovat a vyhrožovat, až jednou.... Ale to jsme doma brali jako folklór, takový to: „Na moje slova dojde." Nikdy na ně nedošlo.

Ti kluci z ČSSD mi připadají na tom podobně. Nemají pořádné téma, jen mají chuť do všeho kecat. Za každou cenu. Aby nebylo ticho.

P.S.  Ta „moje tchýně" zemřela před X lety. Nikdy jsem jí tak neříkal - pro mě byla „panímáma". Vše ostatní o jejím stylu platí. Byla to dáma.

Že by ti „rozhněvaní kluci z ČSSD" byli vlastně stárnoucí holky :o)