Co se chystá na mladé v Čechách

Mladí lidé v České republice dnes nemají na růžích ustláno. To, co jim však připravuje současná vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných pod zaklínadlem úspor a šetření, nepřinese nic dobrého do budoucna českému hospodářství ani celé společnosti. Základní ekonomické teorie považují pracovní sílu, její kvalitu a produktivitu, za zásadní a určující pro výkonnost jakéhokoliv hospodářského celku.  Tyto její vlastnosti totiž určují strukturu hospodářství, tedy to, zda se u nás budou rozvíjet kvalifikované obory či zda budeme pouze montovnami západních firem. Rozvoj pracovní síly je však dlouhodobou záležitostí. Současná vláda se ale snaží dostupnost vysokého školství co nejvíce znesnadnit. Původní návrh odloženého školného byl v rámci koalice přetransformován v takzvané zápisné. Obě tato opatření by však reálně směřovala k drastickému omezení přístupu mladých lidí k terciárnímu vzdělávání. Otazník se totiž vznáší nad tím, jak by čerství absolventi vysokých škol byli schopni splácet odložené školné z poměrně nízkých nástupních platů.

A nejen to,  další otázka, kterou by nám představitelé současné vládní garnitury měli zodpovědět je, jakých způsobem tito, již na začátku zadlužení mladí lidé, budou získávat hypotéky, bez kterých dnes prakticky nelze získat vlastní bydlení. Vláda totiž mladým párům, které by chtěly zakládat rodinu, pro níž je bydlení zcela zásadní, nenabízí jakoukoliv pomocnou ruku, jak je například běžné v západní Evropě. V těchto zemích obvykle stát podporuje programy v podobě startovacích bytů pro mladé manžele a rodiny. Český stát oproti tomu naprosto ignoruje tyto potřeby, které se zároveň postupně začínají odrážet v demografickém vývoji České republiky. Bez rodin s dětmi bude stát v budoucnu jen velmi těžko financovat státní rozpočet zatížený stárnoucím obyvatelstvem. Místo podpory porodnosti česká vláda prosazuje penzijní reformu á la každý sám za sebe, v níž chce na mladou generaci ke školnému a nákladům na bydlení naložit ještě platbu soukromého důchodového pojištění, jež by mladí lidé měli podle vlády začít platit nejlépe hned se získáním prvního zaměstnání.

Člověk ani nemusí být ekonom na to, aby si spočítal, že všechny zmíněné položky lze jen velmi těžko zaplatit byť z průměrného českého platu. Pokud vezmeme v potaz, že lidé s dětmi žijí po určitou většinou nezbytnou dobu z jednoho platu a peněžité podpory v mateřství, která nedosahuje nijak závratné výše, bude pravděpodobně nereálné s těmito finančními prostředky vyjít. Ani výrazně omezené porodné by tuto situaci nijak nezvrátilo, nicméně vládní strany tak dávají mladým lidem jasný signál, že je jejich problémy a rodinná politika státu nezajímají. A to ani pro ně ani pro budoucnost České republiky nemůže znamenat nic pozitivního.