Tržní ekonomika nebo tržní společnost

Z historek o tom, jak naši rodiče a prarodiče stáli před rokem 89 v obchodech fronty na banány, oblečení z Tuzexu, elektroniku a další nedostatkové zboží se s odstupem času stává již pouze součást českého folkloru.  Právě v té době vzniklo zbožštění kapitalismu jako systému, který dokáže velmi dobře sladit nabídku s poptávkou, efektivně alokovat výrobní faktory a zajistit patřičnou motivaci k činnosti člověka prostřednictvím zisku. Spolu s tím zakořenila představa, že kapitalismus a demokracie jsou totéž, a čím volnější bude neviditelná ruka trhu, tím svobodnější budeme.  

Se změnou režimu se situace obrátila zcela opačným směrem, zboží je dostatek a za peníze si dnes můžeme koupit takřka cokoliv. Je však možné kupovat i věci, u kterých by to dříve nebylo úplně myslitelné, například vysokoškolský titul nebo přednostní ošetření u lékaře.

Tato univerzální moc a schopnost, kterou jsme sami penězům přisoudili, nás posouvá mnohem dál, než byl počáteční záměr dosažení efektivní produkce. Trh totiž přestává řídit jen výrobní vztahy, ale reguluje také ty společenské. Tržní hodnoty tak výrazně pronikají do lidské činnosti a principy trhu určují způsob života a společenské vztahy. V takto fungující společnosti jsou peníze naprosto nezbytné a chudší jedinci se v rámci ní stávají podřadnými. Život pro ně je tak mnohem složitější a umožňuje právě trhu snadno využívat naléhavosti jejich situace. Tato skutečnost velmi jednoduše vychovává v lidech sklon udělat pro peníze cokoliv, snižuje jejich ohleduplnost, podporuje sobectví a vytváří nová pravidla tržní morálky. Tržní ekonomika se tak stává tržní společností. A sice takovou, kde si za peníze lze koupit společenskou prestiž, politické hlasy a vliv, ale také společenské uznání například charitou a dary, které jsou placeny z nelegálně získaných peněz. Vtažení těchto morálních a společenských statků na trh však jejich vnitřní hodnotu zcela zásadně degraduje a podkopává fungování tržního systému.

Tržní systém je totiž založen na právních a morálních hodnotách, které samotné jeho fungování nepodporuje a trh si tyto hodnoty nedokáže sám pro sebe zajistit. Patří mezi ně zdravé institucionální prostředí, právní stát a také etické chování a důvěra podporující efektivitu systému. To je však v přímém rozporu s principem trhu, který při honbě za ziskem tyto hodnoty neabsorbuje. Přirozeně to vyvolává otázku, zda je tržní organizace společnosti optimálním a tím nejlepším výsledkem fungování lidské společnosti a tím nejdůstojnějším, čeho můžeme dosáhnout a pokud ano, tak jaké jsou morální limity trhu, jaké je jeho vymezení a jakým způsobem jej dokážeme co nejefektivněji zajistit.

Kritika trhu prozatím selhává, protože nebyl dosud nalezen takový model, který by mu dokázal efektivností konkurovat. Velmi dobrým kompromisem mezi efektivností a sociální spravedlností je model sociálně-tržního hospodářství prvně aplikovaný německým ministrem hospodářství Ludwigem Erhardem. Diskuze o tom, kdy trhy využít a kdy by měly být použity jiné sociální principy, je jednou z největších výzev pro sociální demokracii. Nezbývá než věřit, že česká sociální demokracie dokáže společnost opět směřovat k hodnotám, které ji činí efektivní, stabilní, ale zároveň lidskou.