Česko hledá své pozitivní vzory, Zn.: Spěchá

K čemu jsou v dnešní době nějaké vzory? Už naštěstí dávno minuly časy, kdy bylo povinné někoho oslavovat. Každý je přece tou naprosto originální individualitou, jež může v životě činit svobodná rozhodnutí. Skutečností je, že dnes opravdu nelze očekávat, že bychom někoho velebili tak nekritickým způsobem, jak tomu v minulosti bývalo zvykem. Lidé mají dnes o mnoho větší přístup k informacím, než kdykoliv předtím. O známých lidech tak prostřednictvím nejrůznějších médií získáváme podrobné informace o jejich pracovním i velmi soukromém životě. Tato současná realita pouze implikuje fakt, že nároky na pozitivní vzory současnosti budou podstatně vyšší než kdykoliv v minulosti a bude tak náročné jim dostát. Na co je ale vlastně potřebujeme?

Kultura a její úroveň, na které se dnešní společnost nachází, není lidem jakkoliv vrozená. Je toho jen velmi málo, s čím na svět přicházíme automaticky. Jedná se pouze o předpoklady, nadání a dispozice. Všechno podstatné se malý člověk musí s patřičným úsilím naučit. K získání slušnosti,  pravdomluvnosti, respektu, toleranci a dalším důležitým hodnotám potřebuje člověk získat velmi silný vztah již v dětství. První instancí ve výchově jsou přirozeně rodiče, kteří se stávají prvními a zároveň celoživotními vzory. Další pozitivní příklady pak potřebuje nejen dítě, ale každý člověk k tomu, aby se utvrdil v tom, že obecně deklarované pozitivní hodnoty jsou ve společnosti skutečně ceněné. Jen těžko lze kohokoliv přesvědčovat o tom, že s poctivostí nejdál dojde, pokud nikoho takového ve svém okolí neuvidí.  A právě tento předpoklad se příliš neblíží české realitě. Je totiž jen málo osobností, které v Čechách jednoznačně dokážeme označit za pozitivní vzory, přestože vzniká iluze o řadě takových, kteří určitými vzory jsou, byť často ne těmi kladnými. Pokud v české společnosti jako hodnoty stále upřednostňujeme pravdu nad lží, poctivost nad chamtivostí a zlodějstvím, seriózní vystupování nad bulvárními výstřelky, vzdělanost nad ignorancí nebo přímé jednání nad úskočností, budou mít takové vzory vždy smysl. Jestliže takový žebříček hodnot považujete za naivní a v hlavě se vám honí cosi o pravdoláskařích, asi nemá cenu abyste pokračovali ve čtení.

Pakliže jsou vám tyto hodnoty vlastní, možná se spolu se mnou pozastavíte nad tím, koho jsme nebo nejsme v Čechách schopni považovat za vzory. Když pominu různé panovníky, které jsme za vzory považovali víceméně povinně, s posunem k demokratickému systému se poměrně přirozenou elitou stali ti, kteří dokázali za svobodu národa vytrvale bojovat v různých dobách, tedy i první politici jakými byli Masaryk nebo Beneš, v pozdější době pak Václav Havel. Politika by však za vzor dnes označil asi málokdo.  Přesto si troufám tvrdit, že znám skutečně poctivé zástupce lidu, takoví ale nejsou pro média zajímaví. Lidé v Čechách si bohužel mnohem raději koupí plátek, který na přední straně slibuje odhalení skandálu než ten, který napíše o výstavbě nového dětského hřiště, jak nám potvrzuje objem nejprodávanějšího českého deníku Blesk. V období první republiky představovali důležité vzory rovněž podnikatelé, kteří dokázali velmi dobře prosperovat a zároveň umožnit svým zaměstnancům důstojné zázemí, jakým byl například Baťa. Takových se dnes do popředí dostává jen málo. Mantrou podnikatelů je dnes rovněž prosperita a zisk, který však dávají na odiv deklaratorní spotřebou. Další všeobecná představa o představitelích pozitivních vzorů směřuje k vysokoškolským profesorům, vědcům nebo lékařským kapacitám, kteří se starají o povznesení lidského těla i duše. Médii takto prezentovanou skupinou jsou však v České republice často herci, zpěváci, moderátoři nebo sportovci, kteří lépe odpovídají poptávce po vzorech úspěchu, mimo jiné i díky podstatně vyššímu finančnímu ohodnocení, než mají právě například učitelé. Někteří z nich opravdu představují dobrý příklad tvrdé práce a složité cesty k úspěchu. Do popředí se však dostávají i různé typy celebrit vzniklých z reality show, profitující pouze z bulvarizace svého soukromého života a upoutáváním pozornosti za každou cenu.

Média však pouze velmi důsledně reagují na poptávku po tomto typu informací. Společně s nimi jsme si tak vytvořili dokonalý obraz o zemi, kde všichni kradou a kde bez dostatečných kontaktů nelze uspět.  Od toho pak už je jen krůček k tomu, aby široké vrstvy začaly takto nastíněný obraz naplňovat a přibližovat realitě. Tato představa se tak velmi brzy může stát sebenaplňujícím se proroctvím, protože naše společnost bude jen taková, jakou ji my sami budeme chtít mít.