Vzpomínáme

Motto "Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 14.8)

Slovo "vzpomínáme" se velmi často objevuje na dušičkových věncích, jimiž si připomínáme, že tu někdo kdysi byl a už s námi není. I tento výraz lze užít v souvislosti se současným prezidentem Zemanem.

Stávající hlavě státu bych rozhodně žádný dušičkový věnec nedala, protože naň nikdy nebudu vzpomínat s úctou. I když je stále mezi námi, jeho počínání se jeví jako duchařské. Děláme, jako bychom měli prezidenta, přitom žádného prezidenta nemáme. Protože jej nelze téměř na veřejnosti vidět. Možná tak někde na snímku jeho mluvčího Ovčáčka. Sedící prezident. Toť vše. Už nic neustojí, už se nekonají přímé přenosy, v nichž prezident vítá nového ministra či rektora VŠ. A proč tomu tak není? Pravý důvod neznámý, ale dá se tušit, že Miloš Zeman ztratil veškeré schopnosti, které by mu umožnily objevovat se veřejně.

Řekla bych, že některým Čechům chybí velká dávka drzosti a opovážlivosti. Kdyby ji v sobě měli, bez jakýchkoli rozpaků by usilovali o post prezidenta. Protože být prezidentem v České republice a přitom nebýt musí být velmi výnosná pozice. Žádný Pražský hrad, z lánského zámku spíše lazaret a přitom brát za toto téměř nicnedělání pořádné peníze. První dáma zřejmě zmizela z povrchu zemského, jejímu choti ubyly síly natolik, že není s to naplno vykonávat svou funkci. A tak sedí na židli. Jediné, co mu zbylo, je jeho touha naštvat lidi a mstít se. To je asi tak všechno. Pohled na současného prezidenta vyvolává rozporuplné pocity. Rozhodně nejsou o lidské důstojnosti. Spíše naopak. 

Žijeme v nelehké době. Koronavirová situace se u nás nelepší. Od svého syna, jenž žije v Norsku, vím, že i Norsko zavedlo v lednu velmi přísná opatření. A Norové tato opatření dodržují, dodržují je z toho důvodu, že své vládě i královské rodině věří. Věří, že jsou v jejich dobrých rukou. To se o České republice říci nedá. Žijí zde lidé, kteří ztratili jakoukoli víru v dnešní vládu i prezidenta Zemana. Mnoho lidí prožívá skepsi, frustrace z toho, kdože stanul v čele naší země. Vláda spolu s nevýkonným prezidentem horko těžko mohou přesvědčit mnohé lidi, aby jim věřili, proto se nelze divit stavu, v němž se naše země ocitla.

Kdyby měl prezident Zeman dostatek soudnosti, musel by už dávno na svou pozici hlavu státu rezignovat, protože ji není schopen ze zdravotních důvodů zvládat. Ale to se od něj očekávat není, a tak se tu hraje absurdní hra o existenci či neexistenci prezidenta. V absurdní hře od Samuela Becketta "Waiting for Godot" (Čekání na Godota) všichni čekají na Godota, přičemž jej nikdo nezná. Připomíná mi to situaci naší země. Máme prezidenta nebo nemáme?