Jiřina Bohdalová slaví

Motto "Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly." (Přísloví, Menší sbírky, Chvála ženy statečné, 31.10)

Narodí se lidé, kteří svůj život zmarní ve vlastní prázdnotě, nicotnosti a ubohosti. Na druhé straně se narodí lidé, kteří toho dokážou v životě hodně a významně se zapíší do dějin.

Patříme sice mezi malé země, nicméně se u nás najdou velikáni, kteří se navěky zasunou do povědomí nás všech i světové historie. A mezi takové můžeme zařadit paní herečku s velkým H, paní Jiřinu Bohdalovou. To, co dokázala jako herečka, je obdivuhodné, a nejen to. Kdo z nás se dožije devadesátky a je ještě aktivní? Paní Bohdalová si vskutku zaslouží velký obdiv. Kdyby se narodila v Hollywoodu, její domov by dozajista zaplnily sošky Oskarů, protože ona svým celoživotním dílem oskarová herečka. Oskarová herečka v českých poměrech, na niž nebude nikdy lze zapomenout. Protože ona je jednoduše nezapomenutelná.

Herečku s takovým záběrem aby jeden pohledal. Miluji ji jako Božku v jedinečných Světácích v režii Zdeňka Podskalského. Tento film jsem zhlédla bezpočtukrát, ale pokaždé mě svým humorem unese, pokaždé se hodně nasměji. Paní Bohdalová vynikla nejen v komediálních rolí, je jedinečná v roli Fany, scénář napsal Jiří Hubač a film režíroval Karel Kachyňa, Jejím životním partnerem na scéně se stal Vladimír Dvořák, s nímž vykouzlila neopakovatelné role. Jejich scénkami se nelze přejíst, lze je vidět stále a stále a přitom oceňovat specifický humor obou. Paní Bohdalová proslula hlasem pohádkových postaviček, asi nejvíce v nás utkvěli Křemílek a Vochomůrka. Které dítě by nemilovalo tyto příběhy, které tak výborně namluvila právě paní Bohdalová.

Ve výčtu toho, co přinesla paní Bohdalová naší kultuře, by se dalo napsat bezpočtu stran. Výjimečná herečka, která dokázala uchopit život do svých rukou a vytřískat z něj, co se dalo. Její život je jedna velká jízda, její postoj k životu je obdivuhodný. Zatímco někteří z těch, kteří se dožili seniorského věku, skládají ruce do klína, jejich životním naplněním se stalo vysedávat v čekárnách u lékaře a vyčkávají na tu s kosou, paní Bohdalová ukazuje, že lze žít život i jinak. Jen je k tomu zapotřebí velká odvaha, vůle a bojovnost. Lze usuzovat, že tato velká herečka bere každý nový den jako premiéru. Premiéru toho, že tu ještě jsem, že jsem tu pro vás, abych činila vaše životy příjemnějším, úsměvnějším, abych vás přinutila zamyslet se nad palčivými problémy. A do toho vařit, péct, zajímat se o dění kolem, o zahradu.

Aktivit paní Bohdalové je úctyhodně. A za to jí patří velký dík. Velký dík za to, že nám ukázala a stále ukazuje, jak se dělá hodnotný film a divadlo. Proto do dalších dní popřejme této velké ženě menšího vzrůstu pevné zdraví, neutuchající optimismus a radost ze života, kterou umí tolik rozdávat. Kam se na ni hrabou umřelky podstatně mladší...