Drbna

Snad každý ji ve svém okolí má. Ženskou, jež krásy ani inteligence nepobrala, je plná zášti a závisti a jediné, co ji těší, je trousit zlé pomluvy o svém okolí. A kom že je řeč? No přece o drbně.

Motto "Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 21.9)

Snad každý ji ve svém okolí má. Ženskou, jež krásy ani inteligence nepobrala, je plná zášti a závisti a jediné, co ji těší, je trousit zlé pomluvy o svém okolí. A o kom že je řeč? No přece o drbně.

Čím starší, tím horší drbna je. V produktivním věku jí nezbývá příliš mnoho času, aby špízovala a pomlouvala jiné lidi. Jenže v důchodu si taková drbna bez jakýchkoli zájmů a aktivit přijde na své. To se může své nebohulibé činnosti věnovat naplno. Šmírování za záclonou kolikrát ani nestačí. Mnohdy se musí vyklánět z okna, případně zevlovat na balkóně, aby měla vše, jak se říká, z první ruky. A aby vše mohla šířit dál. Lidem, kteří jsou na tom s charakterem podobně na štíru jako samotná drbna. I lidé, kteří jsou jí s to naslouchat, něco v životě postrádají, něco jim chybí. Proto se nebrání naslouchat lživým pomluvám, kterých je drbna plna. Přitom těm, kteří se nechají vtáhnout do ubohosti charakteru drbny, nedochází, že i oni jsou jejím terčem. Že i za jejich zády si na ně klevetivá ženská ráda přisadí. 

Mít otevřené dveře od bytu, stát v nich a odchytávat ty, kteří to ještě nevědí. Že ten nahoře páchne marihuanou, že ona na to má nos. Stejně tak i ta ženská dole, pracuje sice ve školství, ale taky kouří trávu. A to jste nevěděli, že sousedova žena je Romka? To se přece pozná, je stále snědá. Nebo ta ženská z druhého patra. Šlápota. Tahá se s mužskými. Že se nestydí a to si hraje na slušnou. A s tou bábou nad námi ani její vlastní rodina nemluví. Nikdo k ní nechce chodit. A víte, že ten, co ovdověl, byl pěkný kurevník? Samá ženská. Jen když si vzpomenu, když jsem ho zamlada vídala na koupališti. Osahával tam ženské. A teď je sám. Došlo na něj. To víte, boží mlýny melou...

Drbna dokáže hrát svou komedii naplno. Chudák paní, co teď zemřela. Jak jsem ji měla ráda. Při těch slovech roní klevetnice krokodýlí slzy. Jsou falešné, jako je falešná i ona. I ubohá nebožka se stávala terčem jejích zlých pomluv. Protože drbna není ničím jiným než ženou plytkou, jejím jediným zájmem je vtírat se lidem do života, tahat z nich jejich trápení, která pak ráda roznáší. A hodně fabuluje, ráda si něco ze své ulhané hlavy přidá. Když o někom informace, pak musí být taková, aby za to stála. Horší než zprávy v komerčních televizích.

Každý má svou cestu v životě. Každému jsou dány možnosti, aby se v životě dokázal realizovat. Je obrazem lidského marasmu, když některá žena neumí jako žena žít a jediné, v čem spatřuje smysl své existence, je slídění po druhých. A pak o nich rozšiřovat nepravdy. Z toho má drbna radost. Naopak, vidí-li radost druhých, to v ní vyvolává starost a závist. A s tím je zapotřebí něco udělat. Protože se nedokáže smířit s tím, že mohou být jiní lidé šťastní. Spokojený člověk ji drásá, toho vidět nechce, i na něm musí najít něco, čím je zapotřebí jeho pověst zakalit.

Jak se s drbnou vyrovnat? Jediné, co můžeme udělat, je takovou osobu ignorovat a přehlížet, protože dělá ostudu lidskému pokolení. Jde jen o lidský obal bez jakéhokoli obsahu, jenž dožije v bahně svých lživých blábolů...