Doma dobře, v cizině též

Motto "Všechno má určenou chvíli a veškeré děni pod nebem svůj čas: Je čas zrození i čas umírání, čas sázet i čas trhat..." (Kazatel 2 - 3, Časnost a věčnost, Všechno má svůj čas)

Jsem opravdu povděčna možnosti opětovného cestování. Očkování nám přináší nezbytnou svobodu, proto proč být doma, když se dá poznávat jiný svět.

Dovolená v Bulharsku jaksi neuhasila mou touhu plavat v moři, protože nad ně zkrátka není. Plavat, nasávat mořský vzduch a prožívat život na plné pecky. Zatoužila jsem znovu navštívit Řecko, protože tato země má co nabídnout. I když mě jeden Čech zrazoval z cesty tam, že prý měl s rodinou také naplánovanou dovolenou na ostrově Kos, rozhodl se nejet. Bál se požárů, bál se zhoršující pandemické situace, i když je plně očkován. Oponovala jsem mu českým tvrzením o tom, že ten, kdo se bojí, nesmí do lesa. Přežila jsem na Kubě hurikán Irma a ani ten ve mně nezlomil mou touhu poznávat nové země. Navíc se spoléhám na svůj vnitřní hlas, který mě vede životem, stejně tak má víra v Boha. Strach je jedna z nejhorších emocí, vytváří z lidí zbabělce, kteří raději sedí zavřeni doma a svůj strach v sobě pěstují. A věří všem nesmyslům, které se objevují ve sdělovacích prostředcích. To není můj případ, proto se mohu těšit dobrému zdraví. Jinými slovy jsem ráda na světě, miluji život a na svůj věk nehledím.

Když jsme přiletěli na Kos, byl celý ostrov potmě, protože v zemi kolabovala elektřina kvůli požárům. Před recepcí stálo auto a světly svítilo dovnitř, aby bylo něco vidět. Recepční to zvládali i v takových obtížných podmínkách s nadhledem a úsměvem. Na cestu do pokoje nám svítili baterkou. Přiletěli jsme v noci, ráno jsme se probudili do prosluněného dne, měli jsme pokoj s výhledem na moře a z pokoje jsme mohli vycházet do bazénu s mořskou vodou. Pro mě jeden z rájů na zemi. Bazén byl fajn, ale moře bylo ještě lepší. Tam jsme trávili celé dny. Bar na pláži a za ním usměvaví barmani. Co víc si může člověk přát.

Porovnám-li dovolenou v Bulharsku s Řeckem, je tu jeden velký rozdíl. V klientele. Zatímco v Bulharsku potkáváte neomalené křupany z postkomunistických zemí z východu, kteří navíc trpí nadváhou, v Řecku je tomu jinak. Tam jsme potkávali Francouze, Angličany, Švýcary, Němce, také některé Čechy. Nenacházeli se mezi nimi nevychovanci, rovněž žádní tlusťoši. Když jste se s nimi dali do řeči, bylo o čem povídat. Byli to lidé s úsměvem na tváři, lidé, kteří milují cestování a poznávání světa. A samotní Řekové? Muži jsou galantní a to má ráda každá žena. Něco, co postrádám ve své zemi, tím však nechci říci, že by se v Čechách nenašli muži s dobrým vystupováním, jen je jich v porovnání s jinými zeměmi méně.

Léto jak má být. Slova písničky Karla Zicha. Jeho slova našla v mém letošním létě naplnění mých představ. Sice přijde pracovní realita a každodenní rutina. Nicméně se mi podařilo v sobě nashromáždit tolik slunce, tolik mořského vzduchu, tolik zážitků ze setkání s novými lidmi, že mám zásoby na hodně dlouho. Odvážnému štěstí přeje, odvážnému se daří lépe, a nemá proto pro strach uděláno. Tak se má k životu přistupovat, aby z žití člověk něco měl...