Má víra zhroutila se
na vše jsem zůstal
ó, můj Bože,
sám!
Piedestal vzpomínek
štěstí a rozum
kladu k tvým nohám
nepoviťuj to, Bože,
jako krvesmilnou zradu.
Hořící kříže
smrt a stesk
nikdo už nedá mé víře
předčasně ztracený lesk.
Všechno odešlo mi
zemřela i moje naděje
moje duše marně hledá
kam se poděje.
Není pro ni nic než zkáza
je jako rozpuklá a krvácející
mrtvá odevzdaná váza.
Není už rozum
rozplynul se jako pára
zbyla po něm jen
nepěkně zející rozšklebená rána.
Není už útěchy
není ani možnost volby
můžeme jen plakat
vinit původce
té strašné zhouby.
A jsi to ty sám,
milosrdný Bože,
ty poslední ze Ztracenců
jež sám nedokážeš najít cestu!
Jsi to ty sám
kdo nařizuje pokání
ale i tu poslední naději
na spasení zahání.
Jsi to ty sám
poslední ze Zavržených
poslední z Prokletých
poslední z Neživých
kdo zakazuje chtíč
ale sám ten svůj,
ó, Pane, nemírníš!
Jsi to ty sám
kdo zapaluje kříže
a bráníš tak své vlastní
prý jediné víře!
Jsi to ty sám
kdo zbavuje nás dobroty
a přitom prý trestáš
zrádce
smrti maskoty!
Kostel už zemřel
zemřelo i umírání
a to budiš proti tobě
tou nejostřejší zbraní!
Nikdo není smrtelný
pryč se zástupy snad vražedných
hříchů
není před tebou a životem
nižádných už skrytů.
Nenávidíš nás,
ó Bože,
poštvi na nás tedy znovu moře
kde jen jeden Vyvolený
smí postavit Bárku nad níž není!
Pročpak se tak zdáháš, Bože?
Bojíš se snad lásky?
Vyzývám tě k boji
to vše bez nadsázky!
Nejsi schopen sebrat rukavici?
Je mi podobná
a leží na ulici!
Ach ne!
Tvoje vůle budiš vůlí mou
prosím
nech mě vést lid ke světlu
tvou poslední tmou!
Tvoje láska budiš láskou mou
tvá nenávist ať vede také moje kroky
přes može bídy
přes nebeské roky.
Dej mi naději
že mohu změnit svět
a vyvést ho
ač ty sám nechceš
z nedozírných běd!
Pomoz mi, ó Bože, snášet utrpení
nežádám tě o víc
nechci vykoupení!
Chci jen...
vrať nám lásku svou
ať i naše srdce její silou žhnou!
