Možná jen pro autoblázny

Škodou 100 jsem si vyjezdil licenci k závodění. Byl jsem s ní mezitím srostlý. Už mi byla ale málo svižná a nedosahovala na mou vysněnější maximální rychlost. Tenkrát ještě omezená nebyla. 

Ale nelíbilo se mi být předjížděn na rovinkách a v obcích (já oproti jiným tam jezdil přikázanou) a v zatáčkách jsem je musel tlačit.

Kamarád mě nechal svést svým Fiatem 128 coupé, a i když mi přední náhon nejde pod vousy, její šmrnc vzhledový a rychlostní mě svedl. Inzerát mi dopomohl najít v Praze prodejce. Jezdil závodně se zástavou a pětileté kupátko prodával. Osmdesát tisíc hlásil tachometr. Prodávající se při zkušební jízdě těžce dostával za volant pro svou objemnost.

Před zavřenými závorami jsme stáli do kopce a já trpěl, když nechal zařazenou rychlost a pomocí spojky kupátko udržoval na místě, místo aby vyřadil a stál na brzdě.

Doma jsem si bílý skvost vzal do parády. Nejdřív opravil nefungující ruční brzdu a vyměnil dva podpálené výfukové ventily. Už cestou z Prahy mi bylo podezřelé, že vozík je línější a motor ve volnoběhu kulhá. Po zabroušení ventilů a seřízení to bylo JINÝ KAFE. Najednou na mě neměly ani funkcionářské tatry. Pro náhradní díly jsem jezdil do Brandýsa nad Labem. Mototechny tyto díly nevedly. Zčernalé paraboly všech čtyř reflektorů také přišly na řadu. A také kosmetické šrámy.

Poprvé jsem se setkal se zvláštním seřízením ventilů pomoci mikrometru a vkládáním patřičných destiček do nadzvedávek nad vačkou. Přípravek k tomu jsem si půjčil od kamaráda, který toto vozidlo vlastnil delší dobu a také měl tyhle seřizovací destičky všech možných rozměrů. Později jsem si pořídil vlastní.

Po nahození „MIŠELÍNEK“ jsem byl spokojený, jen mě občas na suchu nechal vidět svůj zadek nějaký západní sporťák. První zimu s kupátkem jsem se musel učit jiným stylem projíždět kontrolovaným smykem zatáčky. Buď pomoci ručky, nebo levou nohou dupnout krátce na brzdu. K tomu je zapotřebí cit. Po dokonalém ovládání tímto způsobem jsem ručku už nepoužíval a šetřil ji pro technické prohlídky. Ruční brzdu do dneška nepoužívám, aby tedy nezamrzla, občasné provětrání postačí. Jsou ale řidiči, kteří se bez ní při parkování nebo stání v zácpě do kopce neobejdou. Dokonce ji zatahují v zimě při zaparkování a riskují přimrznutí brzdového obložení k brzdovému bubnu.

 Chystal jsem se na závodění, abych se vyřádil mimo silnice a nenervoval normální slušné řidiče. Dozvěděl jsem se zajímavou věc o pístních kroužcích GÖTZE. Přizpůsobí se už oválným válcům a původní komprese se navrátí (www.goetze pístní kroužky.cz). Z Německa mi je sehnala přes strýce dobrá kamarádka. Sada tenkrát přesáhla cenu přes dvě stě marek. A já se nedočkavě chystal rozebrat motor a kroužky nasadit na písty…