Janka a její nástup

Nedávno se na blogu objevila nová tvář. Velice inteligentní Slovenka. Zvládá nejen blogovat, hlavně ale také navštěvovat diskuze kolegů. Blog o rozdílech Čechů a Slováků, mě inspiroval. Přemýšlel jsem o tom, jak to mám vlastně

 s jazyky já.

Německé nářečí egerlandština je můj mateřský jazyk. Na Chebsku rozšířený mezi tamějšími Němci. Ovládám jím mluvit a rozumím všemu. Trvá mi ale, než jsem schopný egerlandštinu přečíst. Psát už vůbec ne.

Se spisovnou němčinou jsem měl po příchodu do Německa těžkosti. Už jí rozumím tak na 85 procent. Mluvení mi jde asi na 75 procent. U psaní to bude tak 50 procent. Vadí mi, když Němci při mluvě nepoužívají ER, i když je napsané.

Češtinu mám paradoxně jako Němec nejraději. Také jsem v Československu chodil do školy a udělal si i výuční list. S češtinou jsem vlastně začal až tak v osmi letech. Rád i češtinou píši a troufám si tvrdit, že to zvládám asi na 90 procent.

Slovenštině slušně rozumím, jen mluvení se vyhýbám. Číst slovenskou literaturu, také není problém.

Ruštinu umím ještě ze školy číst, a rozumím mluvenému slovu asi na 20 procent. Psát si už netroufám i když ve škole jsme museli přednášet ruské básně.

Angličtina se mi nelíbí, to nepřirozené kroucení pusou je spíš komické.

Na poslech mám rád italštinu a všechny tvrdé jazyky, i když jim nerozumím.

Co jsem měl na jazyku o jazycích, jsem teď napsal. Nevím, jak to mají jiní…

Tady minus 11