Generál Tesařík a vojín Harry Valda

První rok jsme přečkali a stali jsme se mazáky. Byli jsme jiní než ti naši mazáci. Nevynucovali jsme od bažantů vykání. Ovšem jen za nepřítomnosti důstojníků. Naši bažanti se nám stali kamarády, kterým jsme pomáhali ve svízelných

 situacích radami.

U brány do tankoparku měli službu Harry a Mirek Picka. Pozdě večer byl klid, oba byli zalezlí ve strážní boudy u závory a rozvalili se na pryčnách. Harry si četl a Mirek ho už potřetí bezvýsledně upozornil, ať zhasne, že si chce zdřímnout. Čtvrtý požadavek nenásledoval, místo toho Mirek vytáhl pistoli a sestřelil žárovku se stropu.

Za pět minut přiběhli dva pěšáci, kteří měli službu u brány do autoparku. Celí vyplašení se ptali, co se děje a co to bylo. Harry jim vysvětlil, že si zatopili v kamnech a mezi dřívím musel určitě být granát nebo dělbuch. Možná to ale do kamen položil nějaký Ruksak před nimi.

Druhý den popoledni, byli Harry s Mirkem varování telefonicky těmi pěšáky, že dostali zprávu, že všemi obávaný fronťák jednooký generál Tesařík se chystá na přepadovku do tankoparku. Ti dva zprvu mysleli, že to oznámení je pomstou za včerejší ránu z pistole, ale o obávaném Tesaříkovi už slyšeli, jaký je to divočák a je možné, že jako bývalý tankista by mohl mít zájem navštívit tankopark. Harry upozornil Mirka, že by se ani nedivil, kdyby ten Ruksak Tesařík opravdu přišel. Raději se na tu skutečnost připravili. Zapnuli si všechny knoflíky, předpisově si naformovali lodičky na hlavě, utáhli si opasky a vyčistili si boty.

A opravdu, za půl hodiny se k závoře přiřítil jednooký generál v závěsu za ním pelášilo několik důstojníků. Harry s Mirkem stáli v pozoru u závor a podávali hlášení. Generál jen mávl rukou a po dotazu, kolik je v tankoparku důstojníků, ani nečekal na odpověď a hnal se s doprovodem na dvůr tankoparku. Netrvalo dlouho a úprkem odcházející generál zařval: „Všichni se přede mnou schovávají, poslal bych je všechny na frontu…“

Hned za hlavní branou do autoparku a tankoparku se nacházela malá hospůdka U Jablíčka. Jako mazáci jsme se mohli samostatně pohybovat z tankoparku přes město nebo zadem do kasáren, po ukončení prací na bojové technice. Jablíčko bylo magnetem pro milovníky piva.

Byl to den jako každý jiný, zasedli jsme s Harrym a Mirkem U Jablíčka před odchodem do kasáren. Oni vyžuňkli dvě piva rychle za sebou a já jako vždy chtěl zůstat u olizování jednoho piva do odchodu. Ti dva mě začali hecovat, že nevěří, že bych byl schopný vypít tři na ex. Povedlo se jim to a já je překvapil tím, že jsem na ex do sebe nacpal pět půllitrů, ale to už mi lezly oči z důlků.

Z hubeného žoldu bychom Jablíčko nemohli často navštěvovat, dost tomu napomohlo, že mi máma posílala každý měsíc stovku. Asi mi chtěla vracet, že jsem jí dával celou výplatu od počátku zaměstnání až do odchodu na vojnu. A tenkrát (1958 až 1960) bylo za stovku ještě dost piv.